Cestou míjíme ještě pár samot, les pomalu houstne stejně jako obloha nad námi, před chvíli ještě mírná jak beránek, příroda rozehrává temné odstíny mraků s olověnou oblohou v pozadí. I cestu, zprvu průjezdnou z minulého dne , střídá úzká cestička s obnaženými kořeny smrků zasypaných skořicovým jehličím. Po levé straně se nápadně krajina propadá do hlubokého údolí a po chvíli jakoby jste se procházeli ve špicích stromů abyste se nakonec ocitli vysoko nad nimi. V dálce se už rýsuje hotel třicátých lét nijak nepopírající funkcionalistickou éru v architektůře, pohled, naznačující blízkost Bílého Kříže. Začíná mírně krápat, rychle sestupujeme, opět se před námi otevírají louky s usedlostma, krápání zesiluje a tak si hledáme přístřešek u prázdné chalupy nedaleko od silnice. Sotva jsme zakryli batohy a uvelebili se pod stříškou před vstupem spustil se déšť jak se patří a bez krup by to nebylo samo to pravé. Trvalo nám ještě hodinu, než jsme se suchý dostali k místním hotýlkům, opět začalo silně pršet ale tentokrát už nepřestalo. Teprve teď jsme se cítili tak trochu na konečné. Hledání místa na spaní ztrácelo na smyslu a tak jsem se po průzkumu trhu ubytovali v prvorepublikovém hotelu BARON Kysuca na Slovenské straně. Místní cikánská baronka nás pohostila a připravila pokojík se sprchovým koutem za 200,- Kč a my šli spokojeně na večeři..

Bílý Kříž
- známá rekreační oblast Zadních hor pojmenovaná podle bíle natřeného lidového kříže. Důvod, proč zde byl kříž usazen není přesně znám. Podle jedné z pověstí se jedná o hrob několika strážců hranic, portášů, kteří zde padli za oběť moru. Část oblasti se nachází na území Slovenska. V okolí je řada turistických značek a dobře sjízdné zimní hřebenovky a zdá se, že cyklistika se tu celkem dobře rozvijí, včetně rostoucího počtu značených tras. Z hlediska kondičky maximálně doporučuji.

http://www.bilykriz.cz/

6. den - tělo odpočaté z předešlého celodenního lelkování se probouzí již kolem šesté hodiny a při pohledu z okna jiskřička naděje svitla. (výhled do dáli jsem si doslova vyběhal a zdá se, že ráno sklízím konečně ovoce, je vidět dále než k hromadě šrotu z právě dokončené střechy). Po sedmé jsme již na cestě, vzduch je vlahý, absolutní klid, z pomalu se prohřívajicích lesů stoupá pára, v takových chvílích člověka většinou napadá, proč tak časně nevstává pokaždé...Trochu mění plán trasy - ze stoupání na horu Lysou volíme klesání k vodní nádrži Šance. Trasa, žlutě značená, vede po hřebení přes Grůň na Visalaje. Kolem osmé už snídáme poblíž Švarné Hanky, zrovna se probouzejí a tak máme spestřené i kaffičko. Pomalu se rýsuje modrá obloha, husté lesy rychle střídají louky, ovce, krávy..neustále se nabízí nějaká možnost ubytování, některé velmi lákavé, dáváme další s kyselic. Po chvíli začínám rychle sestupovat do Starých Hamrů, to už se blíží dvanáctá hodina - čas oběda.

7.den....Ráno se probouzíme vedrem, slunce pomalu nabírá na intenzitě, ještě chvíli jsme zastíněni stromy lemujícími říčku, rosy je požehnaně a tak sušíme. Snídaňku máme v plánu až po výstupu na červenou a tak po chvíli balíme, loučíme se s loukou. Stoupání po žluté je zpočátku mírné, sbíráme z cesty hříbky, po napojení k bystřině stoupáme výrazně prudčeji. Kolem říčky je to divoké a skalneté, vegetace tu jen bují....překvapují nás jen stopy cyklo pneumatik přímo v korytu, sem tam ulomený blatník, a hle ..dokonce i nějací motorkáři si to zde asi sem-tam prosviští, co k tomu dodat, už abychom se vyhubili...Po dvou hodinkách jsme hore, prochladlí z lesní divočiny se prohříváme na mítině, snídáme. Obloha se zatahuje, těšíme se na déšť :) Kolem dvanácté se vydáváme po červené na dvanácti kilometrový úsek ústřední hřebenovkou Beskyd. K našemu překvapení ani zde nepotkáváme jediného človíčka. Cesta se vertikálně vlní, klesáme a mírně stoupáme až k Martiňákovi. Chata se nám tu vyloupla akorát na zavolanou a tak obědváme borůvkové knedlíky. Ještě konzultace stran nalezených hřibů..je to Kovář! Od chaty už vede většinu trasy asfaltová silnička až na Pustevny lemována zastaveními naučné stezky, nabízejí se úchavtné dálkové výhledy do kraje. Po třech hodinách chůze a telefonického zjišťování vlakových spojů na příští den, dosahujeme cíle. Mijíme "horské oko" - takový uměle vyhloubený rybníček a dvěstě metrů pod Pustevnami odhazujeme bágly v dáli (pod smrk - přikryté pončem). Slunce už zase prohřívá stráně, opatrnosti není nikdy dost, málem jsem zašláp sandálí vyhřívajícíc se zmiji. Pustevny nejsou vujímečně v mlze a tak se pomalu procházíme kolem soustavbí jež nezapřou Jurkovičův romantický rukopis. Večeříme však v ošumělé stavbičce opodál. Zvedá se vítr a je cítit blížíce se déšť. Vracíme se k našemu místu, stavíme stan a vaříme čajík na dobrou noc. Ta byla sladká, není nad to úsínat v dešti za očasného hřmění.

8.den...mlha, mlha....a zase mlha. Den ve znamení sestupu, balíme, k našemu překvapení je stan suchý, snídáme v naší ošumělé stavbičce opodál, ještě pár mléčných fotek...Maměnka, vyhlídka, Radegast...chvíli bloudíme v mlze, prohlídka dřevěného kostelíka, začíná sestup. Kolem je všude spousta borůvčí, dokonce začíná na chvíli i krápat. Jsou tři hodiny a my se pomalu plížíme k rožnovskému valašskému muzeu v přírodě. Máme štěstí, je přesně tolik, kolik je potřeba na to aby vás nemrzelo, že platíte za posledních 45 minut otevírací doby a volně vstupujeme do valašského městečka. Posilněni koláčky, které už pekař jen rozdává, posloucháme cimbálovku jak si pškně v loubí jedné z mnoha drevenic vyhrává. Sluníčko se už na nás zase usmívá. V půl sedmé už zase pěkně poprchává a my už vyrážíme na vlakoviště. čeká nás už jen jedna noc v Přerově a blesko-favoritový návrat v dešťových přívalech po celou cestu do Lůna Pražského :(