t r e k _-_B E S K Y D Y __č e r v e n e c _-_2 0 0 5

Je druhého sedmý 12:27 - 1.den, kupujeme dálniční známku na 15 dní (včetně) a vyrážíme do kraje Moravského s cílem, jež se nachází na hranicích se Slovenskou republikou - do Beskyd. Pro základnu jsme zvolili Přerov u mé tety Lídy a stréca Michala. Pohoštění bylo veliké, atmosféra úžasná, takže tímto děkujeme za útočiště. Ještě jsme se projeli večerním Přerovem a spat!
V neděli - 2. den, byla na programu návštěva babičky v Dřevákově a cyklovýšlap přes Bystřici pod Hostýnem na nedaleký Hostýn se slušným převýšením.

0301
Hostýn je to především památná hora, podle které jsou pojmenovány Hostýnské vrchy - nejzápadnější výběžek moravských Karpat. Hostýn je zdaleka viditelný a má dva vrcholy. Severnější, s 15m vysokou rozhlednou s 59 železnými schody, má nadmořskou výšku 736 m. Novodobou dominantou je zde větrná elektrárna na štíhlém sloupu o výšce 30m. Průměr třílisté laminátové vrtule je 27m a maximální výkon asynchronního generátoru je 225 kW. Druhý vrchol má 718 m n.m. a je na něm vystavěn poutní chrám a poutní domy. Četné archeologické výzkumy prokázaly osídlení tohoto místa již ve starší době kamenné. Pozornosti neuniknou zbytky opevnění tzv. laténské kultury (z 1.tis.př.n.l., celkový obvod přes 1800 m), jejímž nositelem byli Keltové. Z Hostýna pochází jeden ze základních kamenů Národního divadla v Praze. Dominantním objektem celého Hostýna je poutní bazilika Nanebevzetí Panny Marie se sochou Panny Marie. Bazilika je obklopena ambity s kaplemi. Na počátku schodiště, které vede až k bazilice, je Vodní kaple s vývěrem zázračné vody. Velice cenná je Jurkovičova křížová cesta s Kohlerovými mozaikami, jejíž první zastaveni je vlevo za bazilikou. Poslední zastavení (kruhová kaplička Božího hrobu) je v blízkosti lesního hřbitova. Zde jsou na věčném odpočinku osobnosti, jejichž život byl spojen se Svatým Hostýnem....
Pro zpáteční cestu z Hostýna jsme zvolili sjezd po slavkovské stráni, což byl úchvatný zážitek, jednak pro ten rozhled a pak ty úžasné šťavnaté louky poseté stoletými lípami. Je možno sjet až €do Slavkova a odtud po silnici přes Bedlinu nebo přes Končiny do Bystřice p. H. Po návratu do Přerova ještě rychlý nákup nejnutnějších potravin, něco malého pro psici Peginku, zabalit a spat!
http://www.hostyn.cz/ 
Trasa:
Probouzíme se do dalšího slunečného dne - 3.den, v plánu je vyrazit s busového nádraží ten den jediným přímým spojem do Rožnova pod Radhoštěm, odkud je plánován výstup na červeně značenou hřebenovku. Né snad, že by tato volba byla nevhodná pro začátek trasy, ale na nádraží měníme cíl až na Bumbálku - hraniční přechod. Vzhledem k počasí ač slunečnému tak horůcímu nás láká se vyvézt až na hraniční hřebenovku mířící podél hranic se Slovenskem a vyrazit směrem Bílý Kříž. Což se nám vcelku daří, v půl jedné už objedváme v motorestu a posilněni první z mnoha zelňaček vyrážíme do luk a hájů Beskydských a abych byl spravedlivý, tak i Kysuckých, neboť je často těžké uhodnout na které že to straně hranice jsme. Cesta se mirně vlní, chvilku stoupá a pak zas klesá, na Bílý Kříž je to 19,5 km. My, obtěžkáni přerůznými lahůdkami a vychytávkami, však máme daleko skromnější cíle a už po čtyřech procházkových hodinách se poohlédáme po nějakém tom místečku kde hlavu složiti. Tento úsek je na výhledy skromnější, přecejen se hřebenovka vine zdravými smíšenými lesy. V 18:15 se nacházíme pod místním kopcem - Bobkem, jsme však varováni, že se blíží vydatné deště, které mají setrvat i další celičký den a je nám doporučena další procházka směrem na Konečnou - ubytovna -čítající dalších přibližně 5 km, velice lákavé. Při pohledu na oblohu však nedbáme rad zkušených domorodců a házíme "bobek" na Bobku. Den se pomalu schyluje k závěru, v dáli se tyčí hora Lysá, pod níž se třpití poslední paprsky slunce ve vodní hladině nádrže Šance, naproti majetátný Smrk..jedno oko nezůstalo suché...Ale to už Kačka připravuje nejrozličnější dobrůdkz - je zkrátka čas večeře..a velkých příprav na zmiňovanou noční deštivou bouři, takže pořádně zakolíkovat!.

Trasa:
4.den - Noc byla nadpřijatelnou míru klidná, jediný zvuk, jediná kapka..skoro až nepříjemné ticho a ráno tomu klidu azurově odpovídalo...Den byl ve znamení dalekých výhledů do krajiny, neustále se připomínla Malá Fatra na straně jedná a panoráma Beskyd na straně druhé. Proto js¨me si neodpouštěli svačinky v trávě a různé jiná "zámiky" k přestávkám a válení. Kolem poledního prudce klesáme, víska Konečná, také hraniční přechod ale i místo, kde skutečně nevíte na jaké jste straně hranice. V touze dokoupit nějaké pečivo o svátcích si alespoň objednáváme další ze zelňaček v místní hodpůdce. A vida, pečivo k polévce nám nezdar v místní jednotě vynahradí. Jinak ubytování tu skutečně funguje v malých chatkách, my už ale na cestě v touze opět vystoupat na naši obvyklou úroveň kolem 900 m.n.m. Neodpustíme si odpočinek na Čudové, přes dvě hoďky se povalujeme ve stínu borůvčí plném borůvčí. Probouzí nás až chvilkami sílící vítr a podezřele se od východu zatahuje. Pokračujeme tedy v trase, míjíme další vísku a pouštíme se do závěrečného stoupání.

Cestou míjíme ještě pár samot, les pomalu houstne stejně jako obloha nad námi, před chvíli ještě mírná jak beránek, příroda rozehrává temné odstíny mraků s olověnou oblohou v pozadí. I cestu, zprvu průjezdnou z minulého dne , střídá úzká cestička s obnaženými kořeny smrků zasypaných skořicovým jehličím. Po levé straně se nápadně krajina propadá do hlubokého údolí a po chvíli jakoby jste se procházeli ve špicích stromů abyste se nakonec ocitli vysoko nad nimi. V dálce se už rýsuje hotel třicátých lét nijak nepopírající funkcionalistickou éru v architektůře, pohled, naznačující blízkost Bílého Kříže. Začíná mírně krápat, rychle sestupujeme, opět se před námi otevírají louky s usedlostma, krápání zesiluje a tak si hledáme přístřešek u prázdné chalupy nedaleko od silnice. Sotva jsme zakryli batohy a uvelebili se pod stříškou před vstupem spustil se déšť jak se patří a bez krup by to nebylo samo to pravé. Trvalo nám ještě hodinu, než jsme se suchý dostali k místním hotýlkům, opět začalo silně pršet ale tentokrát už nepřestalo. Teprve teď jsme se cítili tak trochu na konečné. Hledání místa na spaní ztrácelo na smyslu a tak jsem se po průzkumu trhu ubytovali v prvorepublikovém hotelu BARON Kysuca na Slovenské straně. Místní cikánská baronka nás pohostila a připravila pokojík se sprchovým koutem za 200,- Kč a my šli spokojeně na večeři..

Bílý Kříž
- známá rekreační oblast Zadních hor pojmenovaná podle bíle natřeného lidového kříže. Důvod, proč zde byl kříž usazen není přesně znám. Podle jedné z pověstí se jedná o hrob několika strážců hranic, portášů, kteří zde padli za oběť moru. Část oblasti se nachází na území Slovenska. V okolí je řada turistických značek a dobře sjízdné zimní hřebenovky a zdá se, že cyklistika se tu celkem dobře rozvijí, včetně rostoucího počtu značených tras. Z hlediska kondičky maximálně doporučuji.

http://www.bilykriz.cz/

Trasa:
Ráno - 5.den - ničím nepřekvapilo, déšť jako předešlý večer a zdá se, že to tak má být po celý den. Jediným spestřením, co nás ten den napadlo z hlediska průzkumnických prací bylo vystřídat slovenský hotel za český - SULOV, tentokráte za 200,- Kč + poplatky 12,- Kč bez sprchového koutu. Hotel celkově modernější, což je v tomto případě na škodu, už jsme přesyceni lakovaných obkladů, podhledů, podlah, lavic a stolů, prostor žlutě zářicích "přírodních" materiálů... Na slovenské straně vkusný vzhled exteriéru i interiéru, nepopíratelný dobu svého vzniku - problém je pouze v personálu, který se svou zdobící činností jeví esteticky impotentním. Každopádně je zde ještě poslední hotel - již z dálky zmiňovaný, neb jest to právě on, co vás z dálky na první pohled upoutá, těsně před dokončením právě probíhající rekonstrukce. Nicméně jsme si neodpustili malou procházku po nedalekém okolí s ještě méně dalekými výhledy, cca tak na deset metrů. Zkrátka mlhavá atmosféra jak se na hory taky někdy patří. .
Trasa:

6. den - tělo odpočaté z předešlého celodenního lelkování se probouzí již kolem šesté hodiny a při pohledu z okna jiskřička naděje svitla. (výhled do dáli jsem si doslova vyběhal a zdá se, že ráno sklízím konečně ovoce, je vidět dále než k hromadě šrotu z právě dokončené střechy). Po sedmé jsme již na cestě, vzduch je vlahý, absolutní klid, z pomalu se prohřívajicích lesů stoupá pára, v takových chvílích člověka většinou napadá, proč tak časně nevstává pokaždé...Trochu mění plán trasy - ze stoupání na horu Lysou volíme klesání k vodní nádrži Šance. Trasa, žlutě značená, vede po hřebení přes Grůň na Visalaje. Kolem osmé už snídáme poblíž Švarné Hanky, zrovna se probouzejí a tak máme spestřené i kaffičko. Pomalu se rýsuje modrá obloha, husté lesy rychle střídají louky, ovce, krávy..neustále se nabízí nějaká možnost ubytování, některé velmi lákavé, dáváme další s kyselic. Po chvíli začínám rychle sestupovat do Starých Hamrů, to už se blíží dvanáctá hodina - čas oběda.

Teď už jen zbývá překonat několika kilometrový úsek kolem Šance abychom se zase po chvilkovém lebedění u vodní hladiny, mimo jiné s křišťálově čistou vodou, napojili na žlutou barvu stoupající na červenou hřebenovou trasu - takový, řekli bychom, ústřední motiv Beskyd s cílem Pustevny a Radhošť. Na mapě jsme si vyhlédli poslední loukum která nás měla cestou potkati a po pár kilometrech jsme se na ní i ocitli ikdyž trochu překvapeni usedlostí nahoře nad loukou. Se záminkou, že jdeme pro pár vajíček jsme se vydali za neustálého štěkání tří psíků vzhůru k chalópce. Ve vratech se místo domorodce vyrýsoval statný koník a po chvíli i stařenka. Trvalo dlouho, než jsme usmlouvali šest vajec z třiceti a proběhla i nějaká ta konverzace (zde zřejmě velice vzácná), prý vnuk studuje kdesi na ČVUT v Praze a tak. Že si usteleme dole na louce nebylo na závadu a tak jsme tak i učinili. Nechybělo nic, co ke komfortu v přírodě patří - koupel v bystřině, válení v trávě, večeře - tentokráte vajíčka na hniličko, zeleninová mísa, čajík z borůvčí...co dodat, noc byla sladká a klidná..
Trasa:

7.den....Ráno se probouzíme vedrem, slunce pomalu nabírá na intenzitě, ještě chvíli jsme zastíněni stromy lemujícími říčku, rosy je požehnaně a tak sušíme. Snídaňku máme v plánu až po výstupu na červenou a tak po chvíli balíme, loučíme se s loukou. Stoupání po žluté je zpočátku mírné, sbíráme z cesty hříbky, po napojení k bystřině stoupáme výrazně prudčeji. Kolem říčky je to divoké a skalneté, vegetace tu jen bují....překvapují nás jen stopy cyklo pneumatik přímo v korytu, sem tam ulomený blatník, a hle ..dokonce i nějací motorkáři si to zde asi sem-tam prosviští, co k tomu dodat, už abychom se vyhubili...Po dvou hodinkách jsme hore, prochladlí z lesní divočiny se prohříváme na mítině, snídáme. Obloha se zatahuje, těšíme se na déšť :) Kolem dvanácté se vydáváme po červené na dvanácti kilometrový úsek ústřední hřebenovkou Beskyd. K našemu překvapení ani zde nepotkáváme jediného človíčka. Cesta se vertikálně vlní, klesáme a mírně stoupáme až k Martiňákovi. Chata se nám tu vyloupla akorát na zavolanou a tak obědváme borůvkové knedlíky. Ještě konzultace stran nalezených hřibů..je to Kovář! Od chaty už vede většinu trasy asfaltová silnička až na Pustevny lemována zastaveními naučné stezky, nabízejí se úchavtné dálkové výhledy do kraje. Po třech hodinách chůze a telefonického zjišťování vlakových spojů na příští den, dosahujeme cíle. Mijíme "horské oko" - takový uměle vyhloubený rybníček a dvěstě metrů pod Pustevnami odhazujeme bágly v dáli (pod smrk - přikryté pončem). Slunce už zase prohřívá stráně, opatrnosti není nikdy dost, málem jsem zašláp sandálí vyhřívajícíc se zmiji. Pustevny nejsou vujímečně v mlze a tak se pomalu procházíme kolem soustavbí jež nezapřou Jurkovičův romantický rukopis. Večeříme však v ošumělé stavbičce opodál. Zvedá se vítr a je cítit blížíce se déšť. Vracíme se k našemu místu, stavíme stan a vaříme čajík na dobrou noc. Ta byla sladká, není nad to úsínat v dešti za očasného hřmění.

http://www.pustevny.cz/
Trasa:

8.den...mlha, mlha....a zase mlha. Den ve znamení sestupu, balíme, k našemu překvapení je stan suchý, snídáme v naší ošumělé stavbičce opodál, ještě pár mléčných fotek...Maměnka, vyhlídka, Radegast...chvíli bloudíme v mlze, prohlídka dřevěného kostelíka, začíná sestup. Kolem je všude spousta borůvčí, dokonce začíná na chvíli i krápat. Jsou tři hodiny a my se pomalu plížíme k rožnovskému valašskému muzeu v přírodě. Máme štěstí, je přesně tolik, kolik je potřeba na to aby vás nemrzelo, že platíte za posledních 45 minut otevírací doby a volně vstupujeme do valašského městečka. Posilněni koláčky, které už pekař jen rozdává, posloucháme cimbálovku jak si pškně v loubí jedné z mnoha drevenic vyhrává. Sluníčko se už na nás zase usmívá. V půl sedmé už zase pěkně poprchává a my už vyrážíme na vlakoviště. čeká nás už jen jedna noc v Přerově a blesko-favoritový návrat v dešťových přívalech po celou cestu do Lůna Pražského :(