Toho a toho dne se sešli tři, dnes již rozluční kamarádi. Po pětihodinové
cestě na Břeclav zkratkou
přes Prostějov jsme skončili v Břeclavi. Během cesty se nic zvláštního
nestalo a proto se tady o tom nebudeme nijak dlouze rozepisovat, poňáč
by to bylo zcela, ale úplně zbytečné mrhání už takhle nepříliš velikým
prostorem
pro soukromé internetové stránky. Akorát Martin se už od Kolína pořád
ptal kdy už tam budem. Po vydatném obědě a velmi, velmi
špatně ošetřeném Starobrnu jsme vyrazili na naši dobrodružnou, napínavou
a nebezpečnou cestu po moravské divočině. Jeli jsme immerwhere po zelený.
Břeclav za moc nestála a proto ta zelená německá depresivní značka.
Původně jsme uvažovali o přespání v kempu.
Ále vzhledem k blízkosti
2.
den Noc byla chladná, ale spoluspící vřelí. Olí ve svém stanu sladce oddechovall a ráno si vyklepal svýho naimpregnovanýho stana. Po vydatné snídani vyrážíme v ranním chladu do Lednice, abychom se zahřáli, poňáč v noci to za moc nestálo. S kolama nás do zámku, nevíme proč, nechtěli pustit (ani když jsme svolili že sesednem). Během týdne jsme ztláskali 6 obědů a jelikož sme byli účastníky silého silničního provozu, nepyli jsme takřka žádné alkoholické nápyje, ale vypotili sme denně pár kousků, páč bylo teplo. Jeli sme immerwhere po červený. Chtěl jsem se vykoupat v ledových rybnících, ale Olí sprchoval. Pak následoval: u 3 (-5) grácií, Svatý Humbert, Randezvous, Lázeňská alej až do Valtic. Projížděli sme Valtice v naději, že najdeme na noc nocleh. Lehli sme si až kousek za městem poté co jsme je celé projeli. Byla tam trochu frekventovaná cesta (traktory a tak...), ale nic jinýho tam neblylo a už bylo skoro tma. Vrátili sme se do Valtic na jídlo. Pak sme se (už za tmy) vrátili na vyftipované místo a postavili si stany. Olí spí stále sám! - bez Petra Vašáka. |
3.
den Ráno bylo prostě úžasné. Okapičkované pavučiny, ojíněný Martin (bohužel foto není, bylo rozmazané a rozostřené, vada není na Vaší obrzovce Vašeho monitoru EMü) atp. Zažili sme hrozný horrorr, když po cestě brzy ráno začla jezdit zemědělská vozidla, kterými settlers odjížděli brzy ráno na své zemědělské ranče, která nás definitivně vyhnala na nedaleké návrší (které jsme ale v ranní mlze neviděli) s Klounokládou. Ale naštěstí z tý cesty nebyly naše stany vidět. Na kolonádu jsme museli crossnout několik vrstevnic. Ale stálo to (za to), zlato. Byla tam taková dobrá (píchlá?) duše, která nás pustila nahoru na výhled, který se moc nekonal, protože byla ranní mha. (Správci Kolonády asi vrzalo kolo? Pokud si ho nenamazal, tak mu vrže dodnes. Estli vrže i jeho manželce - pokud nějakou má, ale asi má - blouhužel nevíme.) Z Klonády jsme sjeli zpět dolu do Valtic a pokračovali přes Alláhovo polle na Hraniční zámeček. Byl tak prasácky nechutně krásnej? Nebo ne? Vypadal dost nóbl. A tak jsme jeli dál podle Ledových rybníků až k Rybnickému zámečku. A tam byl na zápraží cvrček. Pak sme pokračovali z5 do Lednice. Otdut podél zámecké Dyje na Minaret až nahoru (bez kol) a dál na severoseverozápad až do Milovic. Olí - první dvě klíšťata! Tam jsme dost dlouho hledali nocleh, ale námaha se vyplatila, našli sme nezoranou terasu mezi dvěma vinohrady a tam jsme rozbili tábor stanový. |
4.
den Zažili sme tam asi určitě možná vůbec nejlepčí ráno. Ovšem jenom než zazněl první "plašící" výstřel proti špačkům. Ataksmese rychle na jedli - posloužili sme se v místním smíchaném konzumu - a vydali se dost hnusným kopcem (ze všech sil) směr Mikulov. Mikulov je prostě víc než úžasný. Tři ze tří kamarádů doporučujeme se tam určitě podívat. Supr náměstí, supr zámek, supr Svatý kopeček. Prostě supr. Tahle tužka supr píše! Prohlídka zámku proběhla klidně a v místě sme nevzbudili žádný větší rozruch. Martin prakticky nic neviděl, nenavštívil a neužil, ale měl zato skvělý sportovní servis, který si ofšem vůbec nepamatuje. Svatý kopeček je kapitola sama pro sebe (viz kapitola. Svatý kopeček), my měli kliku na počasí. Určitě se vyplatí ten prudký pěší výšlap, když vám někdo líný/ochotný jako třeba obvykle Martin pohlídá kola. Z Mikulova sme dost hustě vystoupili na Kočičí skálu. Kočičák. Cestou necestou, kolem nekolem, pod stolovou horou - společné foto. V Pavlově sme složitě hledali místo k přespání, poňáč sme se chtěli umejt a seškrábat špínu a prach z nepříliš udržovaných moravských komunikací. Ceny místních ubytovacích byly nastaveny pro Ostereichische herren und damen, takže sme nakonec byli rádi za přespání v ubytovovně mezi důchodcema-brigádníkama a večer jsme v místní knajpě, kde se nevařilo, shlédli představení Ligy mistrů Sparta:Šachťor 3:2. Martin před, během i dlouho, dlouho po zápase poskytoval mnoho podrobných rozborů, bystrých postřehů a fundovaných komentářů, který si ofšem z těch dvou zbylejch ignorantů už dnes nikdo nepamatuje. |
5.
den Ráno jsme zjistili, že jsme se mohli více pěkně a stejně levně ubytovat mezi mladé, energiií, strdím a mlékem kypící brigádnice. Následovalo rychlý plynulý přesun podél vody po E461-52, přejeli jsme přehradu Vodní mlýny, na ostrůvku míjíme velmi pěkný kostelík. Z vody romanticky trčí pahýly stromů. Ačkoliv je všední den, okolo přehrady je spousta rybářů v produktivní věku, neproduktivně ubíjející čas na břehu, páč stejně nic nebralo. Míjíme Dolní Věstonice, ale muzeum sme nenavštívili, páč nás to stejně nebralo. V duchu hledání oběda jsme ujeli asi 25km než jsme něco našli v Hrušovanech. Místní obyvatelé jsou velmi, velmi střídmí.(viz. večeře předchozí den).Před Hrušovanama sme na vlastnívoči viděli vopravdový živý paprikyjak rostou potvorypřímoNapoli.Ohledně hledání noclehu jsme využili jedný maličký pruh zeleně na mapě a zalezli jsme tam. Paksme roztočili a schovali kola a ubytovali se. Zas sme měli kliku na místo, bylo to tam kurevsky romantický - no Martine ??? (čtenáři prominou Martinův spíše snad údopiss) . (Hlavně ty rána, Radime) |
6.
den Ráno nás přivítaly Jaroslavice. Tam jsme posnídali v parku (paráda) a hoši Martinové si tam koupili pálky na pinec, kterými dodnes drtí (skoro) všechny soupeře. Výhodná koupě, Franto. No nekupte to, když je to tak levný! Teď byl supr express přesun do Znojma. Znojmo nás fakt docela oslovilo, náměstí je fakt vkusný a starobylý, až na tu odpornou socialistickou kostku na náměstí (nákupní centrum ze železobetonu, kterému by velmi prospělo pár kostek semtexu). Vylezli jsme na věž - hezký výhled. Není problém se tu najíst. Za zdůraznění eště stojí Rotunda sv. Kateřiny, dvoukostelík, železniční most. Též se vyplatí sjet a vyjet(!) na Hradiště - zpětný pohled na Znojmo. Potom jsme jeli víceméně podél Dyje, s malými odbočkami. Je to paráda. Další zastávka - Králův stolec - nádherný výhled! Rozhodně nedoporučujeme mapově vábný Andělský mlýn, je to hnusná zajížďka a celkově to dole stojí za h...o a ten zpáteční vejšlap je na b...í. Pak jsme jeli divně (viz. mapa) na Podmolí, hledajíce jídlo a nocleh. Jeli sme po trase Podmolí, Bezkov (tam jsme očuchali místo na spaní), Lukov. V Lukově jsme se bájo napapali v malém soukromém penzionu, jinak bysme asi zase nemohli usnout v kraválu našich kručejících žaloudků. Najít v těchto končinách hospodu kde se vaří je fak porod. Po jídle sme se vrátili na předem vybrané místo. Rozvili jsme stany v malebném březovém hájku, respektujíce zákaz táboření v NP Podyjí. Téměř nespaje vystresovaní blížící se téměř nahmatatelnou smrtí pod naklánějícím se stromovím zmítajícím se v naprostém hluku listoví a větvoví sme se uprostřed noci rozhodli, že provedeme bleskový přesun na závětrnou stranu. Martin vše prochrápal a nechápal, proč ho budíme. Vzbudili sme ho až na ten přesun. Ten proběhl poměrně rychle a klidně. Zbytek noci na závětrné straně hájku byl OK. |
7.
den Ráno jako malovaný, snídaně v Loukově v hospodě a jede se na vyhlídku na Hardeggg - asi po červený. Na kleplech sme odbočili na vyhlídku - odtud po zelený. Vyhlídka byla prostě supr, Hardegg už je Rakousko. Všude po lese bylo mraky, mraky brablenišť, fakt síla. Po červené pokračovat se nám nevyplatilo. Pašeráckou stezkou sme se dostali až k Ledové sluji. Tam cesta pro cyklisty (i pro ty nejotrlejší) fakt končí. Vytlačili sme kola na vojenskou cestu (snad nepoužívanou). Sjeli sme z5 k Dyji u Vranovské skály. Pozor! Cesta je po celou dobu trochu romantická a trochu dobrodružná. Podél Dyje jsme pokračovali po červený. Míjíme lávku, u Hammerských vrásů se už nabízí nádherný pohled na Vranovský zámek. Je to impozantí stavba na skále. Byl už večer a tak sme nestihli prohlídku (viz. Podyjí II 2002). Následovalo vykoupání v ledové tříšti Vranovské přehrady (Martin pouze fotil, poňáč se během studených nocí nastydk). Po přesunu do Šumné (šíleně šílený výstup) jsme zjistili vhodný vlak na Prahu - odjezd kolem půl páté ráno z Šumné. Hledání noclehu bylo tentokrát rychlé a přesné. Na hraně lesa u Šumné sme našli dobré místo asi 5 min. jízdy na kole s brašnama od vlakového nádraží. Večer bylo třeba nařídit budíky a provést precizní nácvikbleskového zlikvidování tábora, zahlazení stop, pachu a kontroly věcí. Padají 1. a vzápětí i 2. a 3. atd. kapky deště. Zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) v Praze končí a my brzy ráno mocně rozespalí ale úplně svěží naposledy šlapeme do pedálů našich squělých kol směr nádraží v Šumné. Cesta vlakem z5 do naší stověžaté matičky proběhla celkem v pohodě, jen u Masaryčky jsme na kolejích rozhrnuli jednu menší skupinku demonstrujících dětí a přes několik hořících barikád se vrátili do tepla a pohodlí svých tolik, tolik sladkých domovů. Konec |
lightbox generator by VisualLightBox.com v5.4
Spolutvůrci - textová část: Kubát Petr a Zvoníček Martin |