5. den
V sobotu ráno asi vyrazíme na dvoudenní výlet na kole. Možná??
Sobota: Ráno jsme naházeli bagáž a kola do aut a jedeme do Červenohorského sedla. Je to docela jízda, pět lidí a dvě kola, rendlík celkem funí. V Sedle jsme všechno nandali na kola a naložení jako motorkáři si dáváme první stoupání. Jeseníky jsou opravdu krásné, všude samé lesy, jen televizní věž na Pradědu a pár cyklistů a turistů nám připomíná civilizaci. Oběd jsme si naplánovali na Švýcárnu, ale předtím nás čekají zdánlivě nekonečné stoupáky. I když je to trochu námaha, romantická krajina nás nabudí k dalším výkonům. Na Švýcárně výborně poobědváme a po krátkém dešti s kroupami jedeme na vrchol Pradědu. Po pár "kopečkách" máme Praděd konečně před sebou, ale z ničeho nic se nám značně zkazilo počasí. Pod vysílačem, schováni před deštěm, proháníme hašišáka a protože déšť neustává, jedeme výtahem nahoru na věž. Po pár fotkách se vracíme k ostatním dolů a všichni jdeme do restaurace na něco k pití. Když se zlepšilo počasí, vyrazili jsme přes Ovčárnu dolů ke Karlově Studánce. Jelikož se už připozdívalo, rozhodli jsme se najít místo pro přespání. Pěkně na kopci na kraji lesa jsme si rozdělali oheň a při čekání na druhou půlku naší squadry, která odjela do Karlovy Studánky pro něco alkoholu, jsme pojedli něco z našich zásob.
6. den
Ráno jsme zabalili a vyrazili do Karlovy Studánky na snídani. Tam jsme naplánovali další trasu, prohlédli si lázeňské městečko a vydali se zpátky do kopců. Možná se opakuju, ale Jeseníky jsou opravdu DÁDHERDÉ!! Tedy až na Vrbno pod Pradědem, kde jsme si chtěli dojít na oběd. Ve městě dominuje komunistická "architektura" a rómské obyvatelstvo, takže celkový dojem se dá popsat dvěma slovy - rychle pryč! Až ve Vydlech se nám podařilo najíst, pravda až na podruhé, aspoň jsme měli čas si dojít k místnímu dřevěnému kostelíku a trochu se porozhlédnout. A po jídle opět do kopců, které jsou opravdu náročné, ale výhledy a klesání zase všechno vynahradí. A tak naše cesta pokračovala stále nahoru a dolů a po pár přestávkách a pár hodinách strávených na cestě jsme uviděli cíl naší cesty - Červenohorské sedlo, ke kterému to byla už jen asi hodina cesty.Tady jsme zase všechno sundali z kol, našoupali do aut a vyjeli k Rudovi, který je nad Moravou. V Rudě všichni vyndali věci z aut a nanosili do chalupy, jen já balil a chystal se na cestu do Prahy. Ještě jsme se šli najíst do hospody a přitom sledovali ME ve fotbale. A po prohře našich s Řeckem jsem se definitivně rozloučil s ostatními, s Rudou, Jeseníky a vydal se na cestu do P.....
Tímto děkuji za postřehy psaným slovem shrnuté, zachycující další dva úžasné dny kdy se naše partička, kde snad už chyběla jen Martička, rozrostla na sedm členů aby se vzápětí pro nějaký čas rozplynula úplně. Další den jsme, i když oslabeni o Ondrovu volejbalovou kapacitu, několikrát porazili místní sebevědomé rekreantky. Konec započal ráno odvozem Slávy s Lenkou na nedaleké nádraží. Slávův vůz v nepojízdném stavu zanechali osudu u místního opraváře, žéé. My s Lusíjou, čekaje na brzký návrat Jindry s Dančou, ve snaze zkrátit si čekání balili jsme věci na výjezd směr Olomóc. Změny nastaly, když nám Jindra telefonicky oznámil, že vlak má zpoždění sedm hodin, že je tedy s Dančou trochu přiblíží domovu. Nikdo v té chvíli netušil, že z přibližování se vyklube romantický, tipoval bych 350 kilometrový, výlet jihem Moravy až do Českých Budějovic, který se nakonec protáhl na několik dní v místech, kde by snad chtěl žít každý. My, pověřeni zanechat klíč na smluveném místě, vyrazili jsme na cestu. Počasí bylo těžko odhadnutelné, snídaně v Rudě, nákup surovin v Šumperku a rychlé zanoření se do jesenických lesů jak jinak než strmým terénem. Stoupání bylo doprovázeno nepřetržitým deštěm, Rabštejn, který byl v plánu, musel ustoupit kvůli nesjízdnosti rozmoklého terénu a tak jsme to nasměrovali přímo na Skřítka, kde proběhl oběd. Počasí se trochu udobřilo i slunce jsme zahlédli a tak jsme pokračovali dál. Směřovali jsme k Bruntálu, počasí se stále měnilo. Trochu prokřehlí jsme po dlouhém hledání našli vhodné místo k přespání na kraji lesa, ovšem noc nestála pro samé tokání tetřevů či čeho to bylo za nic. Ráno nás probudilo slunečné počasí a to nás provázelo už po celý den. V Bruntálu proběhlo doplnění zásob a zhlédnutí místních zajímavostí, oběd.... Chtěli jsem pokračovat na Slezskou Hartu, ale nepodařilo se. Po společné domluvě jsme akci ukončili a přesunuli se do Olomóce vlakem. Mě čekalo turné po babičkách, strýcích a tetičkách, sestřenicích a bratrancích a Lusíja se přesunula do Prahy. Zdravím tímto babičku Olivovou a Cagáškovou, tetu Lídu a strýca Michala, tetu Evu a Jendu, sestřenici a její dceru Kamilu, stréca Jaroša a tetu Zdenu…a samozřejmě holky z Olomóca -Terezu a Hanku, Petru a Táňu...

........Poděkování Ondřeji Pechků, Dík a ještě jednou dík.