Pevnostní linie
1.den - 7. 7.
Z Červeného Kostelce jsme vyrazili směrem na Polici nad Metují. První úsek cesty jsme vystoupali na červeně značenou hřebenovku nad Horním kostelcem, kde je možné vidět pozůstatky pevnostního opevnění z 2. světové války a po menším zaostření se Vám podaří v dáli objevit i Ještěd a Sněžku. Cesta je úžasná, jen mírné klesání či stoupaní, čas od času se přes protrhávající se oblačnost usměje i sluníčko obecné. Dalo by se touto cestou pokračovat dále a hřeben opustit blížeji Adršpachu, my však pevnostní linii opustili u Odolova, kde je možné v nedalekém lesíku zhlédnout poměrně velkou ukázkovou pevnost.

Pěchotní srub T-S-26 nad Odolovem
Muzeum v prostorách postupně rekonstruovaného těžkého objektu. K vidění diorama, modely, výkresy a některé již zrekonstruované části objektu. Po dohodě vás členové KVH Odolov provedou po okolním úseku opevnění jak těžkého tak lehkého.
Umístění: Objekt je vpravo od silnice z Odolova nad Malými Svatoňovicemi do Jívky. Nejlepší přístup je z Odolova po zelené turistické značce směr Tmavý důl, ze které musíte odbočit po označené cestě vlevo.
Otevřeno: celoročně každý poslední víkend v měsíci od 9 do 17 hodin.
Kontakt: Beneš David, Posterestante Úpice 54232, tel. 0439/881 348, 0439/932 542, 0603/515 361, 0439/784 011 (do zaměstnání)
odkaz přímo na odolov - http://www.military.cz/opevneni/ts26.html
odkaz na cele trutnovsko http://www.military.cz/opevneni/t_seznam.html
odkaz na cele nachodsko http://www.military.cz/opevneni/n_seznam.html

Dále nás cesta vedla podél říčky Jívky směrem na Stárkov. Odtud, jedouce tentokráte proti proudu říčky Dřevíč, jsme dostoupali až do turistického hi-lightu -Adršpach. Je to cesta nabitá nespočetným množstvím zajímavostí, příroda tu je rozmanitá a jen bují...

Police nad Metují

1.den - 7. 7.
Police n. Metují je další překrásné městečko, plné významných památek, jejíchž historie sahá až do hlubokého středověku. Uvidíte sami. Na dohled máte stále Ostaš - stolovou horu, která tvoří dominantu této části Broumovska. Radostnou událostí pro nás na náměstí bylo mimo jiné zjišt ění, že cyklisti s taškama ještě nevymřeli, bylo jich snad deset.....

Hlavňov - Čertova skála

1.den - 7. 7.
Den se pomaloučku chýlil ke konci a my přemýšleli, kde zalehnout. K přenocování jsme si vybrali z mapy místo nad Čertovou skálou a díky ochotnému domorodci jsme dosáhli tohoto místa žlutě značenou trasou vedoucí z Police směrem na Hlavňov, jejíž součástí je křížová cesta s Lurdskou kaplí - úchvatný zážitek a výborný způsob jak si zpříjemnit stoupání. Prohlédnuvši si předem své nocležiště zajeli jsme se osvěžit do nedalekého hlavňovského rybníčka, v přilehlé hospůdce si pochutnali na tlačence a buřtíku a vychutnávali si zbytek sluncem zalitého večera. Místo pro nocleh najdete na louce nad Čertovou skálou s překrásným výhledem na Polici n. Metují a Ostaš.

2.den - 8. 7.
Dnes máme v plánu překonat Broumovské stěny a poznat trocha okolí města Broumova. Od hlavňovského rybníčka míříme po žlutě zbarvené trase, míjíme veřejné tábořiště a noříme se do Broumovských stěn. Cesta mírně stoupá a nevěští nic dobrého. Po cca 2 km tlačíme i přesto že cesta je značená jako "cyklo". A tlačit už jsme nepřestali, docela nám to šlo... Po dosažení vrcholu jsme byli celí fialoví od divoce rostoucích bujně se množících plodů - borůvek.
Odměnou je Vám rozhled na broumovskou nížinu obehnanou pásmem pohoří. Po prudkém zklesání jsme se u pískovny Amerika napojili na červeně značnou cyklotrasu, která Vás povede podél úbočí broumovských stěn až někam na Meziměstí. Cestou minete Kapli sv. Huberta, pěšina je prosycena vůní borovic, úplně svádí ulehnout mezi stromy, nechat se ovívat větříkem....

Broumov
2.den - 8. 7.
Z deprese nás nedostal ani Broumov -cíl naší dnešní trasy. Víkendová atmosféra vybydleného města dovybarvila lítost nad tímto kdysi kulturně bohatým místem v Čechách, jehož význam - jehož význam je přes všechno stále cítit z velkoryse pojaté architektury......

Měšťanské domy
Měšťanské domy na středověkých parcelách, vesměs s gotickými zaklenutými sklepy, dostaly svou dnešní podobu v 16., 18. a v 19. století. Z největšího renesančního domu č. 105 je po přestavbách zachován pouze bosovaný portál datovaný 1595. Síně domů č. 154 a č. 155 pod náměstím, postavené v 70. letech 16. století, jsou zaklenuty hvězdovými klenbami.

Stará radnice
Stará radnice - v polovině 13. stol. fojtův dům, od roku 1419 jedna z nejstarších radnic v českých poddanských městech. Obnovována po požárech v letech 1452 a 1565, celkově přestavěna v roce 1838, poslední stavební úpravy byly dokončeny v roce 1994.

Benediktinský klášter sv. Václava
Benediktinský klášter sv. Václava byl založen v polovině 14. stol. na místě staršího hradu a obnovován po požárech v letech 1559, 1664 a 1684. Dnešní stav je výsledkem vrcholně barokní přestavby z let 1728 - 1733, provedené podle projektu K. I. Dientzenhofera. Ten je také autorem návrhů výzdoby vnitřních prostor - prelatury, refektáře a knihovny, realizovaných vynikajícími umělci pražského baroku - štukatérem B. Spinettim, freskaři J. K. Kovářem a J. Hagerem, malíři J. P. Molitorem a F. A. Schefflerem. Součástí kláštera je Muzeum Broumovska.

Klášterní kostel sv. Vojtěcha
Nejstarší písemná zmínka o klášterním kostele sv. Vojtěcha je z roku 1357, kdy byla pravděpodobně dokončena stavba gotického dvoulodí s polygonálním závěrem kněžiště a dvěma věžemi - velkou hodinovou v ose západního závěru a menší zvonicí při severní straně kněžiště. Po požáru v roce 1684 byl kostel barokně přestavěn Martinem Alliem v letech 1685 - 1688. Na bohaté vnitřní výzdobě chrámu se podíleli štukatéři T. a A. Soldatiové, freskař J. J. Steinfels, sochaři M. V. Jäckel a K. J. Hiernle. Oltářní obrazy v šesti bočních kaplích namaloval V. V. Reiner.

Farní kostel sv. Petra a Pavla
Farní kostel sv. Petra a Pavla je poprvé připomínán v r. 1258, z kamene byl postaven ve 14. stol., v roce 1679 zahájena barokní přestavba kostela, v hrubé stavbě dokončená v roce 1680, nástavba věže nese datum 1682. Vnitřní zařízení bylo obnoveno po požáru v roce 1757. V hradební zdi proti hlavnímu vchodu jsou zasazeny náhrobní kameny ze 16. a 17. stol. ze zrušeného hřbitova.

Kostel sv. Václava
Kostel sv. Václava u dolní brány byl postaven podle projektu K. I. Dientzenhofera po roce 1729, nástropní fresku namaloval F. A. Scheffler. Po uzavření koncem 18. stol. byl obnoven opatem J. N. Rotterem v roce 1885.

Špitální kostel sv. Ducha
Špitální kostel sv. Ducha na předměstí je spolu se sousedním špitálem připomínán již ve 14. stol., obnoven byl po roce 1450 a z kamene přestavěn v roce 1689.

Hřbitovní kostel P. Marie
Hřbitovní kostel P. Marie byl založen ve 13. stol. a po vypálení husity znovu postaven po roce 1459. Ochoz po obvodu kostela byl obnoven za opata Tomáše Sartoria na konci 17. stol. V ochozu jsou umístěny renesanční a empírové náhrobníky a zavěšeny desky s kronikářskými zápisy.

Broumovská skupina kostelů
Kryštofa a Kiliána Ignáce
Dientzenhofera.

09. Vernéřovice, Meziměstí, Vižňov, Ruprechtice, Heřmánkovice...

2.den - 8. 7.
Kaple Marie Sněžné na vrcholu Broumovských stěn naznačuje, že se ocitáme v území posetém barokní architekturou rodiny Dietzenhoferů. Ještě před Meziměstím ve Vernéřovicích máte možnost shlédnout hned další z nich. Stav památek v této oblasti je v žalostném stavu, většinu z nich nemáte ani možnost navštívit a naznačuje, v jak chudém území se nacházíte. Meziměstím chudoba vrcholí.....

Broumovská skupina kostelů
Kryštofa a Kiliána Ignáce
Dientzenhofera. Kostel sv. Michaela, archanděla

Podle místní pověsti byla obec Vernéřovice založena ve 2. polovině 13. století jistým Wernerem, který přišel spolu s kolonisty z Duryňska na pozvání broumovského opata Martina I. Byla mu zde přidělena půda, tehdy porostlá lesem, aby ji vzdělal. Postavil si zde obydlí, za což platil daně, a stal se místním rychtářem. Dominantou obce je farní barokní kostel sv. Michaela stojící na návrší uprostřed vsi na hřbitově. Ten stojí v místě původního dřevěného kostela, který dal roku 1540 postavit opat Matěj Mathias a který roku 1683 dal opat Tomáš Sartorius zvětšit. Nynější kostel, který za svůj vznik vděčí opatu Otmaru Zinkemu, byl vybudován v letech 1719 - 1720, respektive 1722, kdy se dokončovalo jeho vnitřní vybavení, snad podle plánů Kryštofa Dientzenhofera. Jeho autorství není přímo doloženo prameny, ale vyplývá z jeho činnosti stavitele pro tento řád. Stavba je orientovaná, omítaná (omítka dnes z velké části opadaná) a je složena z eliptické lodi, k níž je připojena na východ sakristie a na západ věž. Průčelí jsou členěna meziokenními lizénami, které tvoří svislé i vodorovné pásy vyplněné vrhanou omítkou. Na jižní straně byly sluneční hodiny. Vchody jsou tři: hlavní pod věží, 1,56 m široký a 2,80 m vysoký, pravoúhlý. Nad tímto vchodem ve štukovém orámování je bílá mramorová šestihranná deska s nápisem: PRINCIPI, CAELESTIS, EXERCITUS, S. MICHAELI, DEDICAT. 1719, O. A. B. To je v překladu: "Knížeti nebeských zástupů, sv. Michaelovi věnoval Otmar, opat broumovský". Boční vchod vede z jižní strany a poslední do sakristie. Oba jsou pravoúhlé v kamenných ostěních.Uvnitř působí jediná eliptická loď, 16m široká a 26m dlouhá, jako sál, do něhož ční 10 pilířů, vystupujících ze zdi. Na vysokém náběhu je rovný strop hladce omítnut. Polychromie vnitřku má modrošedou barvu s hnědými stínovanými archivoltami a římsami, s šedou obloučkovou atikou s modrým průhledem ke stropu (naposledy vymalováno v roce 1941). Sakristie je 5m široká a 4m dlouhá zaklenuta valeně s výsečemi. Zajímavostí interiéru je kruchta vyčnívající ve 3 obloucích do lodi. Ta je přístupná z kostela dvěma dřevěnými schodišti a pokračuje v emporách, které jsou 3 po každé straně, nejsou pouze ve výklencích, v nichž se nachází oltáře. Empory i kruchta jsou vroubeny zábradlím z čtyřbokých barokních kuželek. Na hlavním oltáři je obraz od Ant. Felixe Schefflera: Zjevení sv. archanděla Michaela na hoře Gargano v jižní Itálii. Po stranách sochy sv. archandělů Gabriela a Rafaela. Varhany byly zrekonstruovány po r. 1990.Do roku 1916 měl kostel celkem 5 zvonů (4 ve zvonici a 1 v lucerně), toho roku byly 4 z nich státem zrekvírovány. K zbylému přibyly roku 1924 nové dva zvony pořízené z dílny broumovského zvonaře Oktaviána Wintra. Zvony byly opět zrekvirovány ve druhé světové válce, zůstal opět jeden zvon. Dnes má kostel stále pouze jeden zvon z roku 1600 o průměru 105 cm a výšce 80 cm s nápisem RUF MICH AN IN ZEID DER NOT SPRICHT DER HERR SO WILL ICH DICH ERRETTEN UND DU SOLIST MICH PREISEN ANNO 1600 (Zavolej mě v čase nouze říká Bůh, tak tě chci chránit a ty mě máš velebit). Dále jsou na zvonu uvedení donátoři a je zde vyobrazeny znaky broumovského a břevnovského kláštera a krucifux. Zvon je proti původní orientaci otočen o 90°. Uvnitř kostela ve zdi lodi je zazděn renesanční náhrobek původně ze hřbitovní zdi z pískovce, uprostřed vyhloubený s polychromovaným reliéfem postavy muže hnědých vlasů a vousů, v modravých koženkách a šatě a hnědém plášti. Z textu se dovídáme, že jde o náhrobek vernéřovického šolce (rychtáře) Blasia Meissnera, který zemřel v roce 1579 ve věku 41 let. Okolo kostela se rozkládá velký hřbitov, většina německých hrobů je pustá. Před kostelem stojí barokní fara (dnes Obecní úřad) s cenným znakem nad hlavních vchodem.Bohoslužby se zde konají každou druhou neděli v měsíci v 10.30 hod.

Vižňov - Kostel sv. Anny

Původní středověký dřevěný kostel byl ve vsi doložen už v roce 1335. Do třicetileté války byl farním, po té filiálním s příslušností do Vernéřovic. Podle pramenů se jednalo o malý a úzký kamenný kostelíček, který dal po roce 1672 rozšířit a renovovat opat Sartorius.
Stavba současného kostela sv. Anny byla zahájena roku 1724 a zcela dokončena roku 1728. Svěcení je potvrzeno do roku 1727. Stavbu inicioval broumovský opat Otmar Zinke. Autorství Kryštofa Dientzehofera není přímo doloženo prameny, ale vyplývá z jeho činnosti pro břevnovsko-broumovské benediktiny.
Kostel sv. Anny je barokní stavba z lomového kamene obrácená k západu, ve výplních omítaná vrhanou omítkou. Hladká omítka je ve vodorovných i svislých pásech nad trnožem z tesaných kamenů a pod barokně profilovanou hlavní římsou. K eliptické lodi, která je na podélných stranách poněkud proláklá, přiléhají na kratších stranách dvě obdobné součásti stavby s otupenými rohy, kryjící na západní straně malé kněžiště, na východní straně kruchtu s dvěma točitými schodišti, ke které je přistavěna hranolová věž. Ke kněžišti je připojena nízká sakristie.
Valbová střecha se jeví ve všech plochách jakoby zborcená, byla původně kryta šindelem, který byl 1903 vyměněn za břidlici a v devadesátých letech za plechové, rudě natřené šablony.
Věž je zakončena osmibokou bání na vysokém náběhu s otevřenou lucernou, ukončenou menší bání. Stavitelem věže byl Johann Heinrich Opitz z Ruprechtic.
Okna jsou vesměs segmentová, v lodi jsou tři páry, v kněžišti a ve věži nad kruchtou po jednom. Kromě toho je po stranách v kněžišti po menším okně. Stejná tři okna jsou v sakristii. Ve zvonici věže jsou čtyři velká, na vrchu půlkruhová okna
Loď je uvnitř 15 m široká a 24 m dlouhá. Je řešena jako eliptický sál na osmi pilířích, které mají ve středu po půldruhém toskánském pilastru. Nad nimi se zalamuje dvojitý architráv, hladký vlys a podstropní římsa se zubořezem. Mezi pilíři jsou pětistranné mělké výklenky, nestejně dlouhé, valeně přepásané v poloelipsách s archivoltami a s římsami pod klenbovými patkami v lodi.
Strop v lodi je trámový, rovný, na vysokých vydutých nábězích.
Kruchta pavlánovitě vyčnívá do lodi a obsahuje dvě nejbližší pole po každé straně jako emporu.
Malba kostela je různobarevně mramorovaná. V kněžišti na klenbě je původní malba "Bůh Otec v oblacích".
Varhany jsou čtyřdílné, v soudobých skříních. Zvony byly původně 3. Do dnešní doby se dochoval pouze jeden.
Bohoslužby se zde konají pouze jednou do roka, v neděli po svátku sv. Anny (26. července).

Ruprechtice - Kostel sv. Jakuba Vetšího

Kostel sv. Jakuba Většího stojí na místě původního dřevěného kostelíka z roku 1386, který několikrát vyhořel. V 16. století se stal evangelickým, katolickým byl znovu až po třicetileté válce. Nynější kostel stojí od roku 1721. Podle zachovaných účtů byla novostavba kostela zahájena položením základního kamene 18. srpna 1720. O tři léta později 11. dubna 1723 byl dokončený kostel posvěcen. Autorem je pravděpodobně Kryštof Dientzenhofer.
Stavba je barokní, postavená na protáhlém osmibokém půdorysu z omítaného kamene. Stojí na návrší v severní části obce uprostřed hřbitova. Ke stavbě, která je jednolodní přiléhají pozdější přístavby: na východ sakristie, na západ předsíňka. Zdi kostela jsou na rozích a obou podélných stranách zesíleny svislými pásy, které nad trnožem a pod hlavní římsou zabíhají do vodorovných pásů. Západní průčelí přechází nad hlavní římsou ve vysoký štít. Štít má po stranách voluty, které jsou děleny párem pilastrů s baňatými hlavicemi ukončenými římsou. Střecha je sedlová s osmibokou věží. Původně byla kryta šindeli. Hlavní vchod od západní strany je 1,7m široký a 2,8m vysoký, je pravoúhlý, ve zdi 1,7m silné, vroubený barokně profilovaným kamenným ostěním. Nad vchodem je vsazena šestiboká mramorová deska s nápisem: FILIO / TONITRUI / S. IACOBO MAJORI / EXCITAVIT 1721 / O.A.B. (Othmar Abbas Braunensis). To přeloženo znamená :"Synovi hromu. sv. Jakubu Většímu zbudoval Otmar, broumovský opat". Svatý Jakub a jeho bratr Jan byli tak totiž samotným Kristem nazváni pro jejich výbušnou povahu. Nad deskou je eliptický znak břevnovského a broumovského kláštera. Kostel osvětluje devět půlkruhových oken.
Interiér, který je řešený jako jednotný sál a je 16m široký a 30m dlouhý. Zdi jsou členěny pěti páry pilastrů s barokními hlavicemi. Nad nimi se zalamují architrávy a hladké vlysy ve spodní části podstropní římsy, které obíhají kolem celého sálu. Strop je rovný, trámový, omítaný. V západním poli lodi se opírá o dva pilíře kruchta. Její pokračováni se nachází v pavlačových emporách nad podélnými stranami lodi, které jsou vroubené čtyřbokými dřevěnými kuželkami. Hlavní oltář je dřevěný. Na oltáři visí obraz Sv. Jakuba Většího, který je dílem ukrajinského malíře Vjačeslava Iljaščenka z r. 1998. Kazatelna je vysutá, dřevěná, s reliéfy čtyř Evangelistů. Pod stříškou je holubice.
Ke kostelu patří i zvonice, která stojí jihovýchodně od této stavby. Slouží jako hřbitovní brána. Zvon "Jakub" má výšku 82 cm a průměr 64 cm. Letopočet 1721 na pamětní desce nad vstupem do kostela se vztahuje zřejmě jen k datu jejího osazení.
Bohoslužby jsou zde pravidelně každou neděli v 16,00 hod.

Heřmánkovice - Kostel všech svatých

První zachované zmínky o dřevěném kostele jsou z roku 1353. Ten koncem 16. století zanikl a byl v 17. století nahrazen raně barokním dřevěným kostelem. V letech 1722 - 1726 počal opat Otmar Zinke s novostavbou kostela zděného. Základní kámen byl poloľen 8. listopadu 1722. Hrubá stavba byla dokončena a posvěcena roku 1723. Další tři roky se ještě pracovalo na dobudování a dokončování úprav interiéru. Autorem projektu je pravděpodobně Kilián Ignác Dientzenhofer. Autorství však není přímo doloľeno prameny, vyplývá z činnosti tohoto stavitele pro břevnovsko-broumovské benediktiny.
Kostel se nachází na mírném návrší, uprostřed roztroušené vesnice. Je postaven z lomového kamene a otočen k západu. Stavba je celá hladce omítaná aľ na výplně s vrhanou omítkou, dnes značně poškozenou. Kostel má půdorys protáhlého osmiúhelníka (27,5m dlouhý a 10m široký) se stěnami vně konkávně vybranými, zvlněnými a se zakulacenými rohy. Střecha je břidlicová, na osmistěnné cibulové báni s lucernou plechová.
Stavba má jednu loď s obíhajícím kaplovým ochozem, ke které přiléhá úzké kněľiště s vydutými příčnými stranami. Za kněľištěm se nachází obdélná sakristie. Na kruchtu navazuje hranolová věľ se zaoblenými rohy. Strop lodi je trámový a omítaný, působí dojmem ploché klášterní klenby. Je vymalován výhledem do nebes, s vysokou obrubou nad hlavní římsou. V polokruhových polích jsou zde namalovány obrazy 4 evangelistů a v eliptických věncích andělé. Původní malba vznikla záhy po vybudování kostela, ale byla roku 1865 přemalována, o čemľ svědčí nápisy: A.A.B.1736 kolem znaku kláštera a N.A.B.1865 na zavěráku nad obrazem broumovského kláštera před hlavním oltářem. Kruchta je do lodi podchycena půlkruhovým pásem, podklenuta valenými výsečemi a táhne se aľ do středního pole lodi, kde tvoří po stranách empory. Sakristie (4,2m x 5,2m) je zaklenuta kříľem bez ľeber. Elipsovitý presbytář je sklenut plackou, která znázorňuje malbu s pohledem na Broumov, rokajový ornament a malovaný monogram opata Otmara Zinka s datem 1736.
Vybavení kostela je barokní a z části empírové. Cennější mobiliář musel být po roce 1990 deponován na bezpečném místě, vzhledem k vlně kostelních krádeľí. V současné době byla dokončena oprava střechy. Bohosluľby se zde zatím nekonají.

Šonov
2.den - 8. 7.
Pro naší další neméně romantickou noc jsme si vybrali nedaleký, 4 km vzdálený, východně položený Šonov, mimo jiné opět potřísněný Dietzenhoferovským géniem.
Lusíjka tentokát zabodovala. Vybrala asi nejlepší nocleh naší expedice - na protihlehlé stráni od šonovského kostela u kapličky (viz mapa) asi 1 km od polské hranice. Slunce pomaloučku zapadá za kostel a my ponořeni v hluboké trávě usínáme......

Radkow, Wambeřice
3.den - 9.7.
Polské Wambeřice, nejznámnější mariánské místo v Sudetech, město o devíti branách, stotřicetipěti kaplí, kostelem a jinými objekty podél trasy Kalvárie, Křížové cesty a cestiček. Jako cizinci si samozřejmě po přechodu přes hranice nijak zvlášť nepřipadáte a ani město Radkow, první na naší trase, vám ten pocit nijak významně nezmění. Doporučujeme pokusit se proměnit nějaké peníze, později pak přesvědčovat místní prodavače a nutit k české měně je nevítané, a když už, tak nevýhodné. Z města už je velmi přehledně značena polní cesta. Zprava je lemována Stolovými horami a vede lahodnou krajinou, která vás prostě dostane. Městečko je celé v duchu turistickém stejně jako místní duchovní hi-light č.1 - barokní kostel Navštívení Panny Marie. Jeho bohaté průčelí je zdůrazněno monumentálním schodištěm. ......

Radkow
3.den - 9.7.
---------------
Po nákupu zásob na večeři a snídani v trávě, po výborné zmrzlince jsme opustili toto místo s vizí večerní očisty v nedalekém jezeru těsně za hranicemi poblíž Radkowa. Jezero bylo krásné a lákalo k vykoupání svou průzračností a čistotou, což dokazovala přítomnost malých ráčků všude, kde jsme se jen podívali. Nejenom ti drobní tvorečkové, ale i cedule u břehu vzbuzovali respekt a zhatili nám vidinu slastné a očistné lázně. Každopádně doporučujeme místo rozhodně nevynechat, už pro příjemné posezení u klidné hladiny jezera v níž se zrcadlí nedaleké Stolové hory ukončující horizont. Místem k nocování jsme zvolili loučku na pokraji lesa, s výhledem do širokého okolí kopce s výstižným názvem - Mnich a pro očistu posloužila voda z nedaleké bystřinky. Radkow ten večer slavil bůhvíkolikasté výročí svého založení, na zábavě se podíleli i čeští interpreti, nebo Poláci zpívali tak dobře česky, každopádně jsme si připadali jako doma. Slunce pomalu krajinu zabarvovalo do ruda, sedlák zaháněl poslední kusy dobytka do chlévku a my zkrápěni prvními kapkami padající rosy usínali v zajetí svého objetí.......

Skalní hřiby - 4.den - 10.7.
---------------
Za dupotu a významného kvičení, nastiňujícího situaci v níž jsme se ocitli, a sice jako narušitelé revíru, se vyděšeni probouzíme do dalšího slunečného rána. Zřejmě i polští myslivci bojují s problémem přemnožení kanců.
Připravte se na 500set metrové převýšení na poměrně krátké vzdálenosti. Po Lucinčině snídani jsme zajeli do Radkowa pro nějaké pot raviny na cestu, jelikož jsme nechtěli riskovat to, že už nebude příležitost si někde rozumně nakoupit. Martin nás zase pobavil, při náhodném osahávání se zjistil, že kde dřív býval nožík zbylo jen prázdné pouzdro. Tak jsme naše nocležiště navštívili podruhé, Martin byl zřejmě vystresován kančím na divoko a svou ranní potřebu v hustém nepřehledném lesíku, kde nožík později opět našel, uspěchal. Cesta se klikatí na úpatí Stolových hor, vede kolem velkého lomu, který byl vidět už od jezera a je poměrně frekventovaná. Zhruba ke konci nejpodstatnější časti výstupu jsme si udělali malou pauzičku na obídek s uchvacujícím výhledem do kraje pod námi. Rozhodli jsme se, že si uděláme malou odbočku po červené na Skalní hřiby vzdálené asi 2 km. Fotky v průvodci, zachycující toto místo, vypadaly lákavě, ale realita byla trochu jiná. Hřiby se rozkládají na velké ploše a jejich monumentalita a tvarová zajímavost se v hustém lese téměř vytrácí. My jsme však, stále neztrácejíce chuť, pokračovali pjéšo, bez kol ve víře, že se nám přeci podaří objevit nějaká zajímavá místa. Ale nestálo to opravdu za to. Tato oblast má spíše význam pro turisty necyklisty, je toho tu hodně k vidění (jak jsme usoudili z mapy), ale jak píšeme, s batohem a pořádnýma pohorkama.........

Machov, Machovská Lhota - 4.den - 10.7.
---------------
Z Karlowa, místního výchozího bodu této oblasti, jsme už jen sklesali těžce našlapané výškové kilometry a ocitli jsme se opět doma - v Čechách. Do Machovské lhoty je to coby kamenem dohodil, nabídne se vám i možnost plnohodnotného občerstvení v příjemné restauraci uprostřed louky s výhledem na srnčí opět na divoko. V M. Lhotě i Machově samotném jsme s Lusíjkou museli ocenit kvality našich předků. Narazíte zde na spoustu krásných částečně roubených statků, tzv. broumovského typu, zasazených do malebného vesnického prostředí.
Atmosférou okouzleni, lehce omámeni, nechali jsme se místním statkářem, který neváhaje opustit pro pár slov s cizincem svou práci, přemluvit a dobře poradit, kde strávit blížící se noc. Málo kdy se člověk setká s domorodcem, ze kterého čiší takováhle radost z žití. Škoda, že jeho recept na toto dobré žití nelze aplikovat na Prahu. Po delš,í a pro nás velmi přínosné a zábavné, rozpravě nám popsal místo, kde najdeme studánku s pitnou vodou, u které je možno přenocovat. A tak jsme se vydali po červené nahoru podél ovčího pastvistka k prameni. Po menším stoupáčku se vám krajina rozprostře jako na dlani, zelené louky lemované lesy, v dáli se opět rýsující hora Ostaš, no prostě nádhera. Slunce ještě pořád hřálo, a tak jsme toho využili a vodou ze studánky se celí umyli od hlavy až k malíčku pravé nohy. Ani jsme se nenamáhali utírat, sluníčko to učinilo za nás. Po fyzicky náročném dnu se usínalo sladce.......

Hronov, Náchod, Nové Město nad Metují - 5.den - 11.7.
---------------
Dopoledne tohoto dne bylo stále ve znamení rad včerejšího domorodce. Vzali jsme to skrze lesy, louky, podél rybníků a bystřin, stíny stromoví střídaly paprsky slunce, které nabíralo stále více na síle, přes Sedmánkovice až do Hronova. Měli jsme v plánu projet si městečko, podívat se na rodný domek Jiráskův a pokračovat opět podél pevnostního opevnění na Náchod. Jiráskovo domek umístěný bezprostředně vedle poměrně frekventované komunikace, navíc zapuštěný pod úroveň vozovky, trochu překvapil, ani pevnosti už vás ničím nijak zvláště nepřekvapí. Ale trasa je samozřejmě úžasná a za nedlouho vás dovede přímo do lůna města Náchod. Vyplatí se vystoupat si docela zajímavý kopeček k hradu. Hrad je poměrně rozsáhlý s několika nádvoříčky, s renesančním kabátem a úžasným výhledem na město a okolí. Navíc ho obývají i dva medvídci takže děti s sebou!!

______ Domluvil jsem si se svým kamarádem - hudebníkem, že u něj budeme moci přespat a tak jsme to namířili přes Rozkoš přímo na nepřekonatelné Nové město nad Metují. O koupání ve vodní nádrži bych se ale moc nerozepisoval. U Petra Václavíka - hudebníka jsme přespali celkem dvě noci a obě v tom romantickém hnízdečku včelím byly příjemným komfortem pro naše záda po těch několika nocích na "tvrdém". Brzy ráno druhý den jsme vyrazili na lehko za poznáním do blízkého okolí Nového města. Navštívili jsme Dobrušku, Opočno, tam příjemně v podhradí poobědvali a jeli se zchladit do místního kúpaliska. To doporučujeme nevynechat v žádném případě, obzvlášť v parnech, jako jsme zažili my. Potkat v Dobrušce Františka, asi bychom na ni měli živější vzpomínky. Večer u ohně byl příjemným zakončením našeho 7 denního tripu Broumovskou romantikou. Nechybělo pívko, vínko, ženy a zpěv Petra Václavíka - hubebníka. Tímto ho zdravíme a s díky vzpomínáme.....

7.den - 13.7.
Loučíme se s "domovem", jímž nám byl Petrův úleček , slova loučení a díků, žhavení pedálů a už si to frčíme na nádraží do Jaroměře. Cesta vlakem je truchlivá, plná vzpomínek na prožité dobrodružství s příslibem na další neméně vzrušující akce. Báááááj