|
|
|
 |
|
Výchozí bod pro vyzvedávání Kristiánka ze skauta se osvědčil hostinec u rybníka Labuť - Myštice, jižní Čechy s barevnou historíí. Zájezdní hostinec a mlýn daroval Karel IV. roku 1348 hofmistrovi své ženy Blanky z Valoa Hugovi z Dornštejna a Křikavy. Další zmínky z té doby nejsou, ale předpokládá se, že hostinec byl spíše malá tvrz s valem a vodním tokem kolem. V té době totiž ještě neexistoval rybník Labuť. |
|
Březnice (470 m n.m.) Původně gotický hrad ze 13. stol. ve stejnojmenném městě na Příbramsku, přestavěný na renesanční zámek. Hrad byl vybudován v nevýrazné poloze u břehu Vlčavy a částečně byl chráněn vodou. Z nejstarší fáze hradu se dochovala vysoká obvodová hradba vymezující půdorys hradu a zdivo paláce na severu a budovy na východě vnitřní zástavby. Věž pochází z průběhu 14. stol. Částečně se zachovalo pozdně gotické vnější dělostřelecké opevnění z první pol. 16. stol. Přestavba na zámek proběhla ve druhé pol. 16. stol. |
dominuje náměstí v Březnici u Příbrami. Raně barokní chrám včetně přilehlé jezuitské koleje je dílem italského architekta Carla Luraga, který je v Čechách podepsán pod řadou staveb jezuitského řádu. Právě dvěma ze zakladatelů řádu – sv. Ignáci z Loyoly a sv. Františkovi Xaverskému – je kostel zasvěcen. V roce 1958 byl zařazen mezi kulturní památky České republiky. Střed města vytváří ucelenou památkovou zónu, jejíž dominantou je barokní stavba kostela. Březnický pán Přibík Jeníšek z Újezda jej nechal vystavět v letech 1642 – 1650 italským architektem a stavitelem Carlo Luragem a jeho bratrem Martinem. Jejich tvorba v Březnici a okolí výrazně obohatila českou raně barokní architekturu. Pozoruhodně řešený vnitřní prostor jednolodního kostela s bočními kaplemi je vyzdoben bohatou štukovou výzdobou a mnoha uměleckými díly. Obraz Františka Xaverského maloval Karel Škréta, nad oltářním obrazem je od Ignáce Raaba obraz sv. Ignáce a Františka, barokní stříbrná lampa na věčné světlo z roku 1720, křtitelnice z červeného mramoru ze 17. století. V chrámové klenbě jsou znaky rodu Jeníšků a Talmberků a manžele Přibíka a Kateřinu Lidmilu představuje obraz pod kůrem. Na obraze muž s knírkem v tmavém šatu drží v jedné ruce listinu a v druhé klíče a jeho ruce se opírají o stůl. Je to Přibík Jeníšek a naproti němu stojí jeho manželka Ludmila, taktéž oděna černě. Také její ruka spočívá na stole a svírá růži. K obrazu patří tato legenda: Když Lokšané prchali po bělohorské bitvě před pomstou Ferdinanda II. ze země, zakopali pod růžovým keřem v březnickém zámeckém parku poklad. Doufali, že se budou moci brzy na svůj zámek vrátit a s pokladem se opět shledají. Uložili jej pod růžový keř. Avšak Lokšanům již nikdy majetek navrácen nebyl, po konfiskaci připadl Přibíkovi Jeníškovi, který byl krutým a bezohledným pánem. Mezi lidem se začalo povídat, že Přibík našel ukrytý poklad, a proto si mohl dovolit nákladně přestavět zámek a založit klášter a kostel. Když se po čase nad kostelním vchodem objevil obraz Jeníška s klíčem a jeho choti s růží, nebylo v Březnici nikoho, kdo by byl pochyboval o pravdivosti této pověsti. |
|
Kostel svatého Ignáce z Loyoly a svatého Františka Xaverského 
Svatá Hora je významný barokní areál a poutní místo na vrchu (586 m) u Příbrami. Areál Svaté Hory tvoří obdélný komplex ambitů o rozměrech 80 × 72 m se čtyřmi kaplemi v rozích, uvnitř na vysoké kamenné terase stojí původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, přestavěný a rozšířený v letech 1660–1673 za účasti architekta Carla Luraga. K severnímu křídlu ambitů přiléhá bývalá jezuitská rezidence (Svatohorská rezidence) a klášter a od severozápadního rohu komplexu vedou do Příbrami kryté schody. V letech 2015 a 2016 prošla Svatá Hora rozsáhlou rekonstrukcí. Hlavní vstup do areálu je od východu přes rozsáhlé dlážděné prostranství s mariánským sloupem z roku 1661 uprostřed. Východní křídlo ambitů je uprostřed prolomeno Pražským portálem z let 1702–1705 s plastikami proroků a svatých králů od Jana Brokoffa. Nad sloupovým portálem uprostřed je socha Panny Marie Svatohorské od Kiliána Ignáce Dienzenhofera z roku 1732. Uprostřed jižního křídla je kamenný Březnický portál z roku 1707 se sochami od Ondřeje Filipa Quitainera. V rozích ambitů jsou čtyři osmiboké kaple (Plzeňská, Pražská, Mníšecká a Březnická) s lucernami z let 1660–1667 podle plánů C. Luraga, s bohatou štukovou výzdobou od italských umělců. Na výzdobě interiéru pražské kaple se podílel pražský malíř Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu. V jihovýchodním rohu kaple byl původně oltářní obraz Zvěstování Panny Marie od Petra Brandla z roku 1697, dnes v Národní galerii v Praze. V každém křídle ambitu jsou kromě toho dvě výklenkové kaple, většinou postavené na náklad různých šlechtických rodů.[1] Otevřené arkádové kaple západní strany byly roku 1746 uzavřeny a roku 1751 propojeny s centrální kaplí Nanebevzetí Panny Marie. Kaple východní strany s arkádami postavili architekti Giovanni Domenico Orsi a Giovanni Domenico Canevale v letech 1674–1676. |
.
