Kaple Svatého Jana Nepomuckého

Poutní Kaple Svatého Jana Nepomuckého stojí na výšině nad městem Letohrad, dříve zvaném Kyšperk. Výšině, odkud kaple vévodí svému okolí se říká Kopeček (432 m n. m.). Vystavěna je jako nějaký malý klášter nebo pevnůstka a celé její uspořádání je přizpůsobeno pětiúhelníku.Historie:

Na místě dosavadních tří misionářských křížů z roku 1629 postavila rodina Kolovratů v roce 1714 na kopečku nad městem malou kapličku Sv. Jana Nepomuckého. Od té doby sem vždy na svatojánskou pouť přichází četná procesí a muzikanti a kaple se stává kaplí poutní.

Jan Václav Breda, cizinec, který koupil roku 1728 kyšperské panství, byl horlivým ctitelem Sv. Jana Nepomuckého, svého patrona. Dal rozbořit na Kopečku kolovratskou kapličku a na jejím místě postavil roku 1734 nynější barokní kapli, aby více vyhovovala poutníkům. Pověst vypráví, že ke stavbě bylo použito kamene ze zřícenin starého hradu Kyšperka na blízkém hradisku a že městští sousedé při stavbě pomáhali zdarma. V roce 1736 byly kolem kaple ještě vystavěny ambity, aby poutníci byly chráněni před nepohodou. Prý v nich poutníci i nocovali. Ještě téhož roku dalo město vysázet podél cesty od města po hřebenu Kopečka ke kapli lipovou alej, která zdobí Kopeček dodnes.

Na svatojánskou pouť přicházelo i mnoho procesí německých. Poněvadž německých bylo méně, byla pro jejich kázání ponechána kaple a česká kázání konána v ambitech. Počet německých procesí se však zmenšoval, až roku 1860 přišlo poslední a roku 1864 přestala německá kázání úplně. První české kázání uvnitř kaple měl písecký farář Jan Křenek.

V době josefínské byl již nad kaplí vysloven ortel zkázy a měla být zrušena. Podařilo se jí však zachránit prohlášením za kapli hřbitovní.

Postupem věků kaple chátrala, až její stav začal vzbuzovat obavy. Podnět k prvním větším opravám vyšel od stavitele Aloise Petříka, který po dohodě s farním úřadem a hrabětem Stubenbergem s nimi započal v roce 1913. V zápise Občanské besedy je uvedeno: "Kopeček byl na spadnutí a oprava musela být vzata od základu". Věž byla nahrazena novou a do báně z měděného plechu byla vložena pamětní listina. V květnu 1921 postavil v kapli nové varhany Václav Boháček, varhaník z Rychnova nad Kněžnou, stály 2600 Kč. Po válce se v opravách pokračovalo a k roku 1931 bylo uvedeno, že byly opraveny zdi, vyměněny prohnilé krovy, střechy pokryty místo šindele azbestem, omítky opatřeny novým nátěrem. Poslední rekonstrukce proběhla v 80. letech. Byly opraveny hlavně omítky a střechy.

Kaple Svatého Jana Nepomuckého

Hanička
Graficke pismenko Dělostřelecká pevnost Hanička patří do systému předválečného opevnění budovaného v letech 1935 – 38 především proti Německu. Pevnost Hanička byla stavěna v letech 1936 až 1938 pražskou firmou ing. Bedřich Hlava Riegrovo nábřeží 14 PRAHA II. Výstavbu řídilo Ženijní skupinové velitelství X. umístěné v Rokytnici v Orlických horách. Stavební práce byly hotovy za 22 měsíců, přičemž Hanička tehdy stála 28 milionů korun. Své dívčí jméno pevnost dostala podle osady nacházející se v nedalekém okolí. Velitelem Haničky byl jmenován mjr. pěchoty Jaroslav Mikuláš Novák, bývalý legionář a účastník bitvy u Zborova. Plánovaná posádka byla vypočítána na 426 mužů. Jelikož pevnost nebyla zcela dokončena většina posádky byla ubytována v mírových kasárnách v Rokytnici v O.h. a na pevnosti se nacházely pouze strážní jednotky. Hanička se skládala ze šesti bojových objektů v podzemí propojených stovkami metrů chodeb a sálů. Mohutné sály mohly pojmout značné množství zásob, což mělo umožnit posádce bojovat i v případě obklíčení po dobu několika měsíců. Po stránce stavební byla v roce 1938 Hanička dokončena, nicméně většina vnitřního zařízení zde chyběla. Houfnice ráže 100 mm, které měly být hlavními zbraněmi pevnosti nebyly nainstalovány, chyběla dělová otočná výsuvná věž a další zařízení. V roce 1938 nemohla pevnost splnit požadavky, které na ni byly po stránce vojenské kladeny a 10. října 1938 dopoledne byla bez boje předána zástupcům Wermachtu. V období okupace jsou některé z objektů ostřelovány německým dělostřelectvem. Zkouší se zde odolnost našich objektů a zároveň účinnost německých dělostřeleckých granátů. Po válce je Hanička v majetku armády a spravuje ji rokytnická posádka. Pevnost se stává vodním zdrojem pro město Rokytnici a je uzavřena..

V letech 1954 – 58 do lesů Orlických hor přijíždí n.p. Kovošrot. Bez povolení vytrhává pancéřové zvony ze stropnic objektů a odváží je do hutí k dalšímu zpracování. Dříve nežli mohla armáda zasáhnout byl poškozena i pevnost Hanička. Sedm ze čtrnácti zvonů bylo vytrženo a objekty byly poškozeny. Odstřel zvonů poškodil Haničku mnohem více, nežli Němci za 6 let okupace. V letech 1967 až 68 je redukována posádka v Rokytnici v O.h. a zároveň je Hanička odpojena jako vodní zdroj. Později zdejší kasárna obsazují sovětská okupační vojska a celá pevnost se tak dostává do opatrování města. Od roku 1968 jsou prováděny první snahy o zpřístupnění této unikátní památky pro veřejnost. Od roku 1969 se na Haničce již provází, nejdříve při svitu baterek, později pak i při osvětlení napájeném z centrál na výrobu elektřiny. Na podzim roku 1972 se na Haničce natáčí scény do filmu režiséra Otakara Vávry – Dny zrady. Pro natáčení tohoto filmu byly zhotoveny i dvě makety dělostřeleckých houfnic, které mohli pozdější návštěvníci vidět i v rámci prohlídky. Když byla Hanička na podzim roku 1975 zabrána tehdejším Federálním ministerstvem vnitra, byly převezeny jako exponáty na sousední pevnost Dobrošov u Náchoda. Historie pevnosti je opravdu pestrá. Na zbylých zvonech byly prováděny zkoušky plastickými trhavinami československými ženisty. V podzemí pevnosti zkoušel n.p. Zelenina udělat sklady ovoce a zeleniny, zkoušelo se zde i spojení do tunelů pražského metra. Podzim roku 1975 udělal stop všem těmto aktivitám. Hanička byla zabrána tehdejším Federálními ministerstvem vnitra a v jejím podzemí začíná vznikat novodobý kryt 20. století. První stavební úpravy započaly v roce 1979 a pak to šlo již vše naráz, pod krycím názvem Kahan. „Kahan – světlo mocných v temnotách doby – pozn. autora“ měl být kryt splňující požadavky ochrany ať již se mělo jednat o období studené války či jiné události. Podzemí je upraveno a vybaveno moderní technologií, která měla zabezpečit přežití několika vyvoleným. Některé povrchové objekty jsou upravovány a následně zaváženy, což mělo zvýšit hermetické uzavření celého objektu. Před vstupním objektem pevnosti vznikla nová provozní budova vylepšující pohodlí osádce, která měla úkryt střežit. Až do roku 1994 byly v areálu prováděny různé úpravy, poté se práce zastavily. Ačkoli přestavba spolykala stamiliony korun z kapes daňových poplatníků, nikdy nebyla dokončena. Jen díky této skutečnosti se zde zachovala řada původních prvků našeho předválečného opevnění navazujících na plně technologicky vybavený kryt 20tého století. Novodobé vybavení podzemí může návštěvníkovi ukázat, jak mělo zázemí takové pevnosti zčásti vypadat. Objekty zachovalé na povrchu ukáží systém našeho tehdejšího opevnění. Objekty jsou velice blízko u sebe. Na jaře roku 1995 byla Hanička Policií ČR opuštěna a předána Okresnímu úřadu v Rychnově nad Kněžnou, který ji pronajal městu Rokytnice v O.h. jako provozovateli muzea. V současnosti se již pevnost Hanička nachází v majetku města Rokytnice v Orlických horách, které je zřizovatelem i provozovatelem muzea.

Bartoňova útulna

Původně starý mlýn, nazývaný Pekelec byl v roce 1912 přestavěn pro pana Bartoně, majitele novoměstského zámku podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče na výletní restauraci s použitím prvků lidové architektury, která dobře zapadá do přírodní scenerie.
V roce 1923 byla údolím vybudována turistická stezka a chata se stala vyhledávaným cílem s občerstvením i možností ubytování.
Bartoňova útulna se nachází v krásném údolí přírodní rezervace, čeká vás výborné a čisté ovzduší (přirozeně vlhké), které je vhodné pro lidi s dýchacími problémy.