Vysoká vápencová pohoří zde dosahují výšky až přes dva tisíce metrů. Tyto hory nezaměnitelně určují drsný ráz této krajiny. Místní vegetaci tvoří především husté jehličnaté lesy plné divoké zvěře. Epiru patří primát v úhrnu srážek, nikde v Řecku už není vyšší. Samotná geografická a historická oblast Epiros ležící na jihovýchodě Balkánského poloostrova je v současnosti rozdělena mezi Řecko a Albánii, přičemž Řecku náleží kolem 80 % jeho teritoria. Léto na Epiru je pro středoevropany příjemné, teploty jsou zde o tři až pět stupňů nižší než v dalších řeckých regionech.
Epiros, to je kraj zapadlých, svérázných horských vesniček, ve kterých se zachovala unikátní lidová architektura. Divoká krása skal láká milovníky horolezectví. Na samotném jihu se nachází město Arta, kde je ideální podnebí pro pěstování pomerančů a citroníků. Když kvetou jejich sady, je celé okolí nasyceno omamnou vůní. V září a říjnu se celý Epirus oděje do pestrých barev, kterými hýří zdejší podzimní lesy.
Paxos a Antipaxos
Celodenní lodní výlet k ostrovům Paxos a Antipaxos, 2x zastávka s možností vykoupat se v tyrkysově modrých vodách omývajících ostrovy. Bohaté přírodní scenérie, včetně krásných Modrých jeskyní. Na závěr dvouhodinová zastávka v hlavním městě ostrova Paxos, Gaiosu. Malebná benátská architektura, možnost poobědvatv některé z mnoha taveren. Tradiční výrobky ostrova jsou olivový olej, med a předměty ze stříbra.
Gaios
Ostrov Paxos patří k nejmenším Iónským ostrovům. Leží asi 12 kilometrů jižně od ostrova Korfu. Na délku měří 11 kilometrů, jeho šířka je 5 kilometrů a zabírá plochu 19 km2. Je součástí skupiny malých ostrovů zvaných Paxi.
Podle řecké mytologie byl ostrov stvořen bohem moří Poseidonem, který zde chtěl žít se svou milovanou manželkou Amfitrítou. Svým trojzubcem proto odtrhl jižní cíp ostrova Korfu, a tak vznikl Paxos. Poseidonův trojzubec má ostrov ve znaku dodnes. A turisté na ostrově najdou klid, stejně jako kdysi Poseidon.
Na ostrově trvale žije asi 3000 obyvatel, z toho 500 v hlavním městě Gaios. Obživu místním obyvatelům zajišťuje výroba a prodej olivového oleje, rybolov a cestovní ruch. Zdejší olivový olej je považován za jeden z nejlepších v Řecku.
Parga
je malebné letovisko, které oblévá Jónské moře. Nachází se mezi městy Igoumenitsa a Preveza. Leží přibližně 40 kilometrů od Albánie. Také je nedaleko od ostrovů Paxos, Antipaxos a Korfu. Dělí se na čtyři městské části Agia, Anthousa, Livadari a Parga.
Hrad se nachází na kopci s výhledem na město. Byl využíván k ochraně Pargy z pevniny. Byl postaven na počátku 11. století obyvateli tehdejší Pargy, kteří se s ním chtěli bránit před piráty a Turky. Ve 13. století se v regionu zvýšila kontrola Benátčanů, kteří hrad přestavěli a opevnili. V roce 1452 byla Parga obsazena Turky na dva roky, během obsazení byla zbořena část hradu. V roce 1537 Chajruddín Barbarossa nechal hrad vypálit a poničit pevnost i domy uvnitř. Před rekonstrukcí hradu Benátčany v roce 1572, Turci nechali hrad poničit ještě jednou. Po rekonstrukci hrad zůstal nedobyt až do roku 1819, kdy Ali Paša hrad obléhal z hradu Anthousa.
Moto-okruh Nekromanteion - Glyki - Xirolofos - Morfi
Nekromanteion - Pěkně upravený archeologický areál leží na východním okraji Mesopotamu. Jeho temným středem je právě Nekromanteion. Starověká podzemní svatyně, ve které živí rozmlouvali s dušemi zemřelých.Za vstup do Říše mrtvých se platilo již ve starověku. Řekové vkládali zemřelým pod jazyk stříbrnou minci. Odměnu pro Chárona, který převezl duši přes řeku mrtvých Styx na druhý břeh. Dnes za vstup do Nekromanteionu zaplatíte 8 €. Děti mají vstup mezi mrtvé zdarma.
Akčkoli Řekové od nepaměti věřili, že právě zde se nachází brána do Hádovy říše, Nekromanteion byl objeven až v r. 1958. Dnes vás do malé podzemní svatyně dovede úzká stezka mezi rozvalinami chrámů Háda a Persefony zakončená ocelovým schodištěm, které mizí kdesi v temnotě podsvětí.
Acheron nebo taky Acherontas (řecky: Αχέροντας)
V řecké mytologii byla řeka Acheron nazývána Hádes a převozník Cháron přes ni převážel duše mrtvých do podsvětí. Ještě dnes se můžete vydat k jejím pramenům do vesnice Glyki a věřte, že se stále jedná o nadpozemský zážitek.
Voda je velmi čistá, mělká a také velice studená a lze se jí od místa, které je již označováno jako pramen a kam se dá pohodlně dostat autem či na motorce, brodit i dvě hodiny v soutěskách skal stále blíže a blíže k počátku pramene.
Historie
Ve starověku bylo slovo Acheron interpretováno jako ho akhea reón, což znamenalo „proud žalu“ a lidé se domnívali, že se jedná o řeku protékající podsvětím. Ve starověké řecké mytologii převážel Charón přes řeku Styx duše do podsvětí. Další větev Acheronu měla prý vytékat na povrch na Acherusiánském mysu (nyní mys Eregli v Turecku) a podle Apollonia z Rhodu ji spatřili Argonauti. Řekové, kteří se usídlili v Itálii, ztotožňovali jezero Acherousia, do kterého vtékala řeka Acheron, s jezerem Avernus. Platón ve svém Phaedonu označoval Acheron za druhou největší řeku světa, předstiženou pouze Okeanem. Domníval se, že Acheron tekl opačným směrem než Okeanos pod zemí pod pouštěmi.