M a x i č k y Od konce 19. století do současnosti oblíbený výletnický cíl a letovisko. Ve dvacátých letech 20. století upravili Thunové velký maxičský rybník pro rekreační využití (nyní je zde přírodní koupaliště) a na jeho břehu vystavěli lesní klimatické lázně s letními byty (po r. 1945 rekreační středisko ministerstva vnitra). Finanční situace nedovolila Thunúm uskutečnit původní záměr: vybudovat v Maxičkách poměrné rozsáhlý odpočinkový a rekreačně sportovní areál. V rozptýlené zástavbě vsi se uchovává její původní ráz horské dřevařské osady, rozprostírající se mezi rozsáhlými lesními porosty. Vesnice byla založena v roce 1671 hrabětem Maxmiliánem Thunem, po němž také dostala jméno, a to k ochraně lesního majetku a k obnově lesního hospodářství, zanedbaného v době třicetileté války. Kromě práce v lese se obyvatelstvo živilo také tkalcovstvím. Roku 1850 se Maxičky staly osadou obce Bělé, se kterou je r. 1884 spojila silnice; spolu s Bělou byly v roce 1950 připojeny k Děčínu. Cesta roubená alejí vede k hájovně s věžičkou (1853) a pokračuje do lesa, v němž se ukrývá masivní srubová chata a dál pak kamenný kříž z roku 1589 (tzv. Myslivcův kříž). Nedaleko trasy turistické stezky leží Vlčí jezírko, vlastně starý rybník, jehož založení pravděpodobně souviselo s provozem bünauských pil v 16. století. Z rozcestí stezky se silnicí do Sněžníku můžeme odbočit ke Kristinu hrádku, původně loveckému zámečku, který dal postavit roku 1734 hrabě Jan Josef Thun a pojmenoval ho po své manželce Marii Kristině. V průběhu doby se podoba objektu změnila (požár, přestavby, dlouhodobá devastace před r.1989); v roce 1994 byl renovován (nyní hotel). Stavbu charakterizuje mansardová střecha a pavlač na krakorcích  nově zde byl osazen kamenný znak ze 16. století, který pochází z někdejšího renesančního zámku Bünauských v Libouchci. Kristin hrádek se nachází při trase středověké cesty z Děčína do Saska (přes Rosenthal na Königstein a Pirnu).

V Labských pískovcích (na levé straně Labe) poskytuje SACHSENFORST turistům, kteří putují po Lesní stezce, vybraná odpočívadla v době od dubna do října jako bivaky. Na těchto místech je v okruhu 20 m povoleno přenocovat jednu noc po uhrazení povinného příspěvku uplatněním trekového lístku a postavit až 5 dvoumístných stanů v době od 16 do 10 h. Při využití bivaku je třeba respektovat všeobecné pokyny k přespávání v lese (link), bivakovací kodex, vybavení a podmínky využití.

Großer Zschirnstein

Pískovcová stolová hora v Saském Švýcarsku se nachází na levém břehu Labe asi 4km západně od Hřenska a 1km severně od státní hranice. Z vrcholu který převyšuje okolní krajinu o 160 m je krásný rozhled na oblast Labských pískovů a směrem do Čech na České středohoří. Za jasného počasí lze spatřit Ještěd. Zajímavý je průnik čediče středem hory, který se zde v minulosti v menším rozsahu těžil a použil na zpevnění lesní cesty.

Podmínky (společného) využívání bivaků :

• K bivakům je možné pouze dojít pěšky nebo dojet na kole. Příjezd autem není povolen.
• V bivacích smí stát max. 5 stanů pro dvě osoby.
• Stany smí v bivacích stát v době od 16 h odpoledne do 10 h dopoledne.
• Pobyt v bivaku je možný pouze na jednu noc.
• Uživatel bivaku odpovídá při svém pobytu sám za organizaci, průběh, pořádek a bezpečnost. Využití bivaku je na vlastní nebezpečí!
• Když budete bivak opouštět, zanechávejte jej v čistotě, aby jej další uživatelé našli v pořádku.
• Uživatel bivaku bude dodržovat „Kodex chování v bivacích“ a „Pokyny podniku Sachsenforst k chování při pobytu v lese“ a vyvěšený řád bivaku.
• Sachsenforst může kvůli počasí nebo z nepředvídatelných provozních důvodů uzavřít přístupovou cestu a využití bivaku. Z této skutečnosti ani z jiných omezení neplynou žádné nároky na vrácení zakoupených trekových lístků.
• Svobodný stát Sasko neručí – pokud je to ze zákona možné - za škody, které vzniknou uživateli bivaku v souvislosti s jeho užíváním.
• Uživatel bivaku ručí v rámci zákonných ustanovení za všechny jím způsobené škody, které vzniknou saským státním lesům v souvislosti s využíváním bivaku (např. škody na lesních porostech, cestách a zařízení).
• Přebírá také odpovědnost za škody, které vzniknou v souvislosti s užíváním bivaku třetím osobám, a za uspokojení všech nároků, které by mohly být vzneseny vůči Svobodnému státu Sasko v důsledku povoleného noclehu. Věcné škody je třeba hlásit podniku Sachsenforst.
• Zásadně platí:
  • Je třeba brát ohled na ty, kteří si chtějí odpočinout, a na všechny ostatní uživatele lesa.
  • V chráněných oblastech podle Saského zákona o ochraně přírody je třeba dodržovat příkazy a zákazy platné pro danou chráněnou oblast včetně případných dodatečných požadovaných povolení pro užívání bivaků.
  • Je třeba dbát pokynů lesníků ohledně ochrany lesa a honitby a autorizovaného správce bivaku ohledně využívání bivaku.
  • V lese platí zákaz rozdělávání ohně a kouření. Zakládat oheň a grilovat je možné pouze na vyhrazených místech. Od 3. stupně nebezpečí požáru platí zákaz rozdělávání ohně i pro povolené ohniště v bivaku Taubenteich.
  • Přestupky podle § 52 saského lesnického zákona mohou být stíhány příslušnou lesnickou správou.

Stolová hora Pfaffenstein - Saské Švýcarsko

Stolových hor s plochým vrcholem v Čechách není mnoho. I proto se častým cílem turistů z Čech stávají stolové hory našich sousedů, v chráněné oblasti Saského Švýcarska. Přibližně jen asi 15 km od hraničního přechodu Hřensko- Schmilka se nachází jedna z nejvýraznějších, stolová hora Pfaffenstein. Její strmá úbočí jsou lemována členitými pískovcovými skalami a skalními věžemi. Byly zde údajně nalezeny pozůstatky sídliště z doby bronzové. Hora Pfaffenstein leží ve výšce 435 m n. m. a cesta k jejímu vrcholu je dlouhá asi 4 kilometry.
Poté co zdoláte výstup na vrchol, dostanete se do centrální části Pfaffensteinu, který poznáte podle výletní restaurace a kamenné rozhledny. Doporučujeme zdolat několik pár schodů a užít si výhledy z rozhledny vysoké celkem 23m, odkud budete mít krásné výhledy na okolní stolové hory, Königstein, Lillienstein a obec Gohrisch s Papsteinem. Kromě rozhledny můžete na vrcholu po vyhlídkovém okruhu vyrazit za dalšími sedmi vyhlídkovýmí místy. Nejznámější je pozorudná skalní jehla Barbarine, kterou již před staletími první horolezci zdolali. Dohlédnout lze i do Čech, kde je při dobré viditelnosti dobře zřetelný Děčínský Sněžník.
Více zde: https://www.region-ceskesvycarsko.cz/rozhledny-vyhlidky/pfaffenstein/

P e v n o s t - K ö n i g s t e i n jedna z největších horských pevností v Evropě – leží uprostřed Labských pískovců na stolové hoře Königstein nad stejnojmennou obcí na levém břehu Labe v zemském okrese Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory. Na náhorní plošině, která se nachází 240 metrů nad hladinou Labe, je zpřístupněn od roku 1955 vojenský historický skanzen o rozloze 9,5 hektarů. Z pískovcového kamene jsou vyzděny 1 800 metrů dlouhé a až 42 metrů vysoké hradby pevnosti. Uprostřed opevnění se nachází 152,5 metrů hluboká studna – nejhlubší v Sasku a druhá nejhlubší v Evropě. Již zhruba od 12. století byly na Königsteinu postaveny kamenné stavby. Nejstarší dochovanou stavbou pevnosti je hradní kaple z přelomu 12. a 13. století. Pravděpodobně nejstarší psanou zmínku o hradu lze nalézt na dekretu českého krále Václava I. z roku 1233, ve které je uvedeno jméno purkrabího hradu Gebharda vom Stein. Ve středověku hrad náležel k Českému království. První zmínka přímo o hradu Königstein se objevuje až na tzv. Hornolužické hraniční listině[1] z roku 1241, kterou stvrdil Václav I. in lapide regis (na kameni krále). Tato listina určovala hranice mezi slovanskou Horní Lužicí, Míšeňskou nížinou a Děčínským územím. Königstein byl sice na všech třech krajích nezávislý, ale patřil k državám zemí Koruny české a pod jeho kontrolou byla tzv. severní obchodní cesta. Sloužil také jako nástupní pevnost českého území až k sousednímu údolí řeky Müglitz, u kterého ležel strategicky významný hrad Donín. Poté co byla tvrz v Jílovém roku 1348 měšťany z Ústí zbořena[2], císař Svaté říše římské a král český Karel IV. kontroloval z pevnosti Königstein i jižní území. V pevnosti pobýval Karel IV. mezi 5. až 19. srpnem 1359 a podepsal zde privileje pro lodní dopravu.

Oba hrady Königstein i Donín byly v následujících padesáti letech několikrát zastaveny. Roku 1385 propuká dlouholetý Spor o Donín, kdy se na stranu nepřátel vlastníků staví i markrabě Vilém I. Míšeňský. Vyvrcholením bylo dobytí hradu a Königstein tak přešel roku 1408 do majetku starého saského šlechtického rodu Wettinů. Podle Smlouvy z Chebu z 25. dubna 1459 byla ustanovena česko-saská hranice s hraničním přechodem Königstein za přispění míšenského markraběte. Na rozdíl od ostatních saských pevností byl Königstein užíván vévody a kurfiřty spíše jako vojenské sídlo. Vévoda Jiří Vousatý, zapřisáhlý odpůrce reformace, založil roku 1516 na hradě Königsteinu Klášter chvály Mariina zázraku[1] obývaný mnichy celestýnského řádu. Po jeho smrti v roce 1524 byl klášter zrušen, protože Sasko bylo evangelické. Zpočátku byla na hradě voda získávána z rezervoárů na dešťovou vodu. Až v letech 1563–1569 byla vyhloubena studna hluboká 152,5 metrů. Při stavbě byla denně vytěžena hornina o objemu 8 kubických metrů. Mezi lety 1589 a 1591/97 nechal Kristián I. Saský a jeho nástupce rozšířit hradní opevnění tak, že se pevnost stala nejsilnější v Sasku. To bylo zčásti zapříčiněno i vhodným umístěním na stolové hoře a obklopením vysokými kamennými zdmi. Vznikly tak i stavby jako Vstupní budova s branou, Střelecký obranný objekt, Stará kasárna, Friedrichsburg a Stará zbrojnice.[3] Následovala druhá stavební úprava v letech 1619–1681, kdy byly postaveny dělostřelecké baterie Jana Jiřího před hradem Jana Jiřího. Jako třetí etapa se počítá období od 1694 do 1756, ve kterém byly rozšířeny Staré kasárna. V letech 1722 až 1725 stavěli bednáři na žádost Augusta II. Silného ve sklepení Magdalenina hradu obrovský Královský vinný sud s obsahem 249 838 litrů. Náklady na výrobu obřího sudu byly vyčísleny na 8230 tolarů 18 grošů a 9 feniků. Sud byl naplněn vínem z Míšeňské oblasti, a to pouze jednou, poté musel být v roce 1818 z havarijních důvodů odstraněn. Stavební činnost na rozsáhlé náhorní planině pokračovala i v následujícím období. V roce 1631 postavený Janův sál byl přebudován v roce 1816 na Novou zbrojnici. Magdalenin hrad byl přestavěn na Skladiště proviantu s posilujícím opevněním proti ostřelování. Ze starého proviantního skladu byly zřízeny kasárna. V letech 1854 a 1855 byla vybudována Klenotnice. Poslední rozsáhlá stavební úprava byla provedena v letech 1870 až 1895. Po roce 1871 byla pevnost zahrnuta do obranného systému Německé říše. Byla proto zřízena dělostřelecká stanoviště po celém obvodu pevnosti jako obrana pro případné útoky.

M l s n á _k o z a Něco pro mlsné kocoury v oblasti pusté na restaurační provozy Vilémov 50, 407 80 Telefon:412 331 921 Mobil:724 936 666 Email:hostinecmlsnakoza@seznam.cz

Luňák červený - milvus milvus Luňák červený tak trochu připomíná káně lesní. Rozpětí jeho křídel ale činí až 200 cm. Na rozdíl od káněte má štíhlá, v letu zalomená křídla a delší hluboce vidličnatý ocas. Zbarvení je rezavě červené se světlejší hlavou. V době toku, tedy v březnu, jste mohli zaslechnout i jeho hlas: hvízdavé „hieh“, a trylky „hieh hihihi hieh“.

lightbox generator by VisualLightBox.com v5.4

.