Zámek S y c h r o v

Původně od 14. století poplužní dvůr pánů z Kyjova, kerý se po Bílé hoře dostal jako konfiskát do držení Albrechta z Valdštejna. Po 1634 se majitelé panství střídali. V letech 1690–93 byl na místě původního dvora postaven barokní zámek. V letech 1740–1820 v držení Valdštejnů, kteří jej spolu se svijanským panstvím prodali rakouskému podmaršálkovi K. A. Rohanovi. Rohanové si vybudovali na Sychrově reprezentační letní sídlo. S přestavbou započal 1821 K. A. Rohan, za jeho nástupců byl zámek i vedlejší budovy vystavěny v novogotickém slohu, s červenou omítkou. Při zámku byl vybudován i rozsáhlý anglický park. V letech 1834–35 zde pobýval francouzský král Karel X., v 70.–90. letech na Sychrov zajížděl A. Dvořák. Sychrov byl v držení Rohanů až do r. 1945, kdy se stal majetkem státu. Od 1948 byl ve správě státní památkové péče.

Zámek Sychrov je v mnoha ohledech vyjímečný: je krásný, dobře dostupný, příkladně udržovaný, celoročně přístupný...Leží uprostřed krásné přírody nad údolím říčky Mohelky. Automobilisté se k němu snadno dostanou, neboť se nachází blízko rychlostní silnice spojující Prahu s Libercem. Je-li někdo příznivcem železniční dopravy, lze se na zámek dostat i vlakem. Od železniční stanice Sychrov je to k zámku sice do kopce, není to však daleko. Prohlídku zámku je navíc možno spojit s návštěvou některé z kulturních akcí, které se zde v hojném počtu konají, krasná však je i pouhá procházka nádherným parkem, který zámek obklopuje. Návštěvu sychrovského zámku je možno spojit třeba i s prohlídkou veřejnosti přístupných objektů v okolí. Nabízejí se zámky Hrubý Rohozec, Mnichovo Hradiště, Humprecht, z hradů pak Valdštejn, Trosky, Valečov, Kost či Frýdštejn. Pokud se k návštěvě sychrovského zámku rozhodnete, doufám, že jím budete stejně nadšeni jako já..

Arboretum B u k o v i n a

PNedaleko zámku Hrubá Skála, na cestě lesem po červené turistické značce směrem ke hradu Valdštejn, narazíme asi po jednom kilometru na zajímavý lesní park, Arboretum Hrubá Skála – Bukovina. Arboretum založil v roce 1857 (někdy bývá v pramenech uváděn až rok 1860 nebo i 1862) majitel zdejších panství Jan Křtitel z Aehrenthalu a patří k nejstarším u nás. Ač byl zakladatel profesí víceprezidentem apelačního soudu v Praze, k založení zdejšího arboreta ho dovedl jeho zájem a nadšení o botaniku a okrasné zahradnictví. Se založením mu pak odbornou a praktickou radou pomáhal lesník Leopold Angr. Park leží v nadmořské výšce 361 metrů nad mořem, je oplocený a velikost oplocené plochy čítá 2,73 hektarů. Jak lze zjistit z dokumentace, kterou si vedl lesník Leopold Angr, tak prvními cizokrajnými stromy, zde vysazenými, byla douglaska tisolistá. Asi půl metru vysoké sazeničky sem byly získány z flottbeckých školek z Hamburku. Na vysázení a kompletaci celého parku se pracovalo až do roku 1925. Nastávající doba však k arboretu nebyla příliš vlídná a o park se málo pečovalo, ten pak během druhé světové války zcela zpustl. Po válce v roce 1945 převzal správu arboreta stát, potažmo Lesní závod Lomnice nad Popelkou, který zde provedl revizi všech stromů, park vyčistil a provedl nové oplocení. V roce 1960 pak vznikl první plánek zde vysázených dřevin. V současné době pečuje o park a přilehlé okolí Správa CHKO Český ráj. Součástí arboreta je vyhlídka a uprostřed parku nalezneme původní altán, postavený ve švýcarském stylu, jež prošel v roce 2005 výraznou a poměrně nákladnou rekonstrukcí - vznikla zde výstavní expozice a bylo znovuobnoveno informační středisko...

Zámek H r u b á - s k á l a

Zámecký komplex, vzniklý přestavbou gotického hradu, na strmých pískovcových skalách při severozápadním okraji Hruboskalského skalního města. Původní hrad, zvaný Skála (přívlastek Hrubá dostal později na odlišení od jiného hradu Skála – dnešní Malé Skály), založil kolem roku 1350 Hynek z Vladštejna na pískovcových skalách propojených mosty. Za vlády Jiřího z Poděbrad jej dobylo královské vojsko, protože majitel Jan Jiří z Házmburka patřil mezi odpůrce krále Jiřího. Za pánů Smiřických ve 2.pol. 16.stol. byl hrad přestavěn na pohodlný renesanční zámek. Po smrti posledního ze Smiřických, slabomyslného Jindřicha Jiřího, získal Hrubou Skálu v r. 1630 Albrecht z Valdštejna. Valdštejnové drželi zámek až do r. 1821, kdy panství prodali Janu Lexovi z Aehrentalu; Aehrentalové dali zámek přestavět v r.1859 ve stylu romantické novogotiky podle plánů arch. B. Grubera. Podle básně Beneš Heřmanóv z Královédvorského rukopisu byli pod hradem za vlády Přemysla Otakara I. poraženi Sasové, což připomíná mohutný obraz Mikoláše Alše Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou v Muzeu Českého ráje v Turnově.

Do zámku se vstupuje přes strž po kamenném mostě, který nahradil původní most padací. Most zdobí cenné barokní sochy sv. Floriána a sv. Vavřince od J. Jelínka z r. 1725. Na přední části, původním předhradí, stojí někdejší hospodářské budovy a obydlí čeledě. Zadní hrad, spojený s předhradím delším kamenným mostem přes úzkou rokli, stával na pískovcovém bloku, jehož stěny strmě spadají do tří stran. Zámecké budovy s pseudogotickým průčelím obklopují lichoběžníkové nádvoří, jehož severní stranu uzavírá z větší části jen nízká zeď terasy. V západní části je hranolová věž, přízemí a 1.patro má zasklené arkády, dominantu tvoří velká válcová věž s vyhlídkovým ochozem. Na fasádě jižního křídla se částečně dochovala renesanční sgrafita. Zámek byl po roce 1945 upraven pro účely odborové rekreace, čemuž padla za oběť značná část původních interiérů. Dnes je tu hotelové zařízení CK OREA...

Broušení drahých kamenů
Kozákov, Český ráj

Hora 14 km severozápadně od Lomnice nad Popelkou, od mladší doby kamenné známá nálezy barevných jaspisů, achátů a drahokamových odrůd křemene ve vyvřelých melafýrech. Nad Lestkovem přijedeme k malé expozici kozákovských i cizích kamenů a přístupné brusičské dílně J. Votrubce, v níž si můžete vyzkoušet svou zručnost na starém brusu. Odtud je snadno pěšky dostupný Votrubcův lom, dnes chráněný přírodní výtvor, v němž je možno najít úlomky červenozelených jaspisů, chalcedony a acháty, vzácně i ametysty. Přesuneme se na severní svah Kozákova směrem ke Smrčí, kde jsou zase čedičové lomy s výskytem čirých zelenožlutých chrysolitů a pokračujeme přes Železný Brod směrem na Harrachov. V Příchovicích odbočíme vlevo do Horního Polubného a na Jizerku.

Děti si vybrousily každý po kamínku - viz. obrázek, příjemná zkušenost .

Zřícenina T r o s k y

Se stavbou hradu bylo započato koncem 14. století (asi kolem roku 1380). Vlastnosti terénu rozhodly i o způsobu stavby. Mezi dvěma čedičovými sopouchy byl založen vnitřní hrad. Od jihu byl chráněný prudkým svahem, na severu předhradím. Boky zajišťovaly více než dostatečně oba sopouchy, které však nezůstaly nevyužity. Na obou nepřístupných vrcholech byly postaveny věže. Na nižším, zavalitějším (relativní výška 47 metrů), nazývané Baba, se zvedala nižší, pětiboká věž. Na východním, štíhlejším sopouchu (relativní výška 57 metrů), který se snad pro svou nepřístupnost nazývá Panna, se tyčila vysoká, obdélná věž.

H i s t o r i e

Po smrti Čeňka z Vartenberka, zakladatele hradu, připadl hrad králi Václavu IV. Roku 1398 získal hrad a celé panství od krále Ota z Bergova a po něm zdědil Trosky jeho stejnojmenný syn – Ota mladší. Ten, jako zarytý katolík na sebe upoutal hněv husitských vojsk, která v roce 1424 Trosky oblehla. Hrad se jim však zdolat nepodařilo.V roce 1455 syn Oty z Bergova, Jan, prodalTrosky s celým panstvím pánovi sousedního panství a hradu Kosti, kterým byl Jan Zajíc z Hazmburka. Pro Trosky to však v podstatě znamenalo konec živé existence. Roku 1469 byly Trosky dobyty královským vojskem. Hrad se stal už jen střediskem hospodářské správy a několikrát ještě změnil majitele. Ještě za třicetileté války hrad stál, i když už opuštěný a zpustlý.O tom, jak hrad skutečně vypadal v době svého vzniku, prameny mlčí. Nedochoval se žádný obraz či rytina, veškeré archivní materiály shořely.

Z pramenů je známo, že jediný historicky věrný obraz Trosek ukořistili Švédové za třicetileté války na zámku Hrubá Skála a odvezli jej do Švédska. V roce 1821 prodávají Valdštejnové Trosky Janu Lexovi z Aehrentalu. Jeho syn Alois začal v roce 1841 stavět točité schodiště, jímž chtěl zpřístupnit vrchol Panny a tak využít vyhlídky do dalekého okolí. V roce 1843 však stavitel zemřel a stavba tak zůstala nedokončena..

B á b a - a - P a n n a
V XV. století žily na Troskách dvě příbuzné ženy, které se tak nenáviděly, že se každá usídlila v jiné věži. Na Bábě bydlela Markéta, vdova po Otovi starším z Bergova, na Panně její vnučka, která se jmenovala Barbora. Markéta byla zapřisáhlou katoličkou, Barbora byla víry kališnické, k níž přestoupila po smrti svého ženicha. Nejprve se mezi nimi započaly hádky pro víru. Ráno, sotvaže dopadla na zdi Báby první jitřní zář, vstala Markéta a naklonivši se z okna vykřikla zlostně proti Panně: „Ještě jsi živa, kacířko? Ještě tebe Lucifer neodnesl?“ Barbora vyskočila z lože, zarděla se v lících a zahrozila směrem k Bábě: „Už zase začínáš hádku, jednuško? Sprav si svůj ovčinec a o kacíře se neotírej!“ „Nech jenom ty sama spravedlivé lidi na pokoji!“ odsekla jí Markéta. „Však já dobře vím, kdo je tou můrou, která mi dnes v noci upila krve.“ „Hahaha,“ zasmála se Barbora jízlivě, „každý cikán hádá podle své planety. Tebe, bábo Markéto, nikdo neumoří, ty zmizíš se světa na koštěti!“ Tak se hádaly obě ženy s malými přestávkami, dokud nezašlo slunce. Spílaly si a křičely, až ptáci, kteří se na hradě zastavili, vzlétli do výše a polekaně odtud prchali. Čím se večerní hádání skončilo, tím se ráno opět začalo. Nekonečné byly litanie, jež si obě ženy čtly, dokud sama smrt neučinila konec jejich každodenním hádkám. Bába Markéta ulehla a zakrátko odešla na věčnost a umlkla navždy. Barbora se slzami v očích pohlížela každodenně do oken osiřelé Báby, čekajíc marně, že se odtud ozve známý břitký hlas. Teprve nyní, když se neměla s kým hádati, cítila se dokonale nešťastnou. I zemřela krátce nato, aby se sešla s Markétou na věčnosti a tam si s ní vyřídila dlouholetý, neskončený spor..

 

Hrad V a l d š t e j n

Hrad postavila jedna z větví rodu Markvarticů asi v letech 1260 až 1280.[2] Byl to zřejmě Jaroslav z Hruštice či jeho syn Zdeněk a Valdštejn se pak stal jejich rodovým sídlem, podle něhož oni i jejich potomci používali predikát páni z Valdštejna. Jsou označováni jako Valdštejnové. Jaroslav z Hruštice (Hruštice byla tvrz u Turnova) zprvu používal jméno Jaroslav z Lemberka, protože byl příslušníkem rodiny Lemberků, třetím synem Havla z Lemberka. Havel z Lemberka pocházel z rodu Markvarticů, který získal v severních Čechách rozsáhlá území za pomoc Přemyslovcům. Matkou Jaroslava byla Zdislava z Lemberka, svatořečená v roce 1995..

Další vývoj
Valdštejnové zde zůstali 100 let. Je např. znám Zdeněk z Valdštejna, dvořan krále Jana Lucemburského, Hynek z Valdštejna, který se roku 1336 zúčastnil vojenské výpravy českého krále do Litvy, a Jan z Valdštejna, jenž půjčil 1500 kop grošů markraběti Karlovi, pozdějšímu králi Karlovi IV. Koncem 14. století sídlo získal rod Vartenberků, který patřil rovněž k rodu Markvarticů. S Jindřichem z Vartenberka se rozhodl vyřídit své účty husitský vojevůdce Jan Žižka z Trocnova, který na jaře 1424 přitáhl s vojskem k Turnovu, dobyl jej, vyvrátil tamní klášter a dobyl i Valdštejn. Pak jej svěřil panu z Valečova, svému příteli, který zde roku 1427 uvěznil na rok prince Zikmunda Korybutoviče, kandidáta českého trůnu. V roce 1431 byl na hradu další přívrženec husitů Rameš Rozvoda ze Stakor (pak z Hrádku). V letech 1438–1439 se hradu (i nedalekého sídla Kavčiny) zmocnily tlupy loupežníků a proto je oba v roce 1440 dobyla zemská hotovost. Střídání majitelů pokračovalo. Žili zde Šofové z Helfenburka a od roku 1514 Smiřičtí ze Smiřic. Kolem roku 1550 hrad při požáru lehl popelem. Na sklonku 17. století se v zřícenině usadil poustevník Václav Holan Rovenský a začali sem docházet různí poutníci. Majitelé zdejšího panství Valdštejnové (vlastníci z let 1620–1821) a po nich i Aehrenthalové (1821–1945) ze zřícenin vybudovali romantické poutní místo. V roce 1713 vznikly kamenné schody, 1722 byla na prvním nádvoří vybudována kaple sv. Jana Nepomuckého a brzy poté i řada soch, roku 1817 pak vznikla kaplička sv. Jana Křtitele. Roku 1836 byla postavena vstupní brána za kamenným mostem, osazeným řadou soch. Restauraci na hradě měla v nájmu rodina Čihulkova od roku 1923 do roku 1949. Poté byla zařazena do sokolského družstva Vzlet. Od druhé světové války centrum pro horolezce..