R
o k -
2 017-
n a - C h o d o v ě +
pár významných dat, narozeniny, akce
doma v okolí, Krčský les, Depešáci
.
Nový
hrádek u Kunratic
Když v r. 1407 koupil král Václav IV. od dědiců Prokopa Olbramovice
ves Kunratice, učinil tak nepochybně s úmyslem postavit si na
tomto území lovecký hrad, který by mu současně sloužil jako
opevněné venkovské sídlo v blízkosti Prahy a nahradil jeho málo
bezpečnou vodní tvrz v Záběhlicích. V r. 1411 se započalo se
stavbou hradu na protáhlém ostrohu zalesněné břidličnaté skály,
vzdáleném asi jeden kilometr severozápadně od vsi Kunratic.
Ostroh byl z jižní, severní a západní strany chráněn širokým
údolím, jímž protéká Kunratický potok, a jedině od severovýchodu
byl přístupný. Na rozdíl od převážné většiny tehdejších hradních
staveb známe u Nového hradu jména osob, které se podílely na
jeho budování. Stavbou byl pověřen stavitel Kříž, jehož jméno
se objevuje i při stavbě Novoměstské radnice, a vedle něho byl
patrně hlavním stavitelem novoměstský konšel mistr Hertvín;
v souvislosti se stavbou se archívní prameny zmiňují také o
písaři Blažejovi.
Již v r. 1411 byl na skále vylámán hradní příkop, jehož práce
byl zadána novoměstskému zedníkovi Řehořovi a jeho bratrovi
Maříkovi Otrole. Příkop obepínal na vrcholu skalnatého ostrohu
celý hradní objekt a přerušil i jedinou přístupovou cestu od
severovýchodu. Podle smlouvy uzavřené 8. července 1411 mezi
oběma bratry a Václavem IV. měl být příkop téměř 9 m hluboký
a 17,8 m široký. Za včasné provedení této práce měli Řehoř a
Mařík dostat 150 kop grošů českých, ale v případě nedodržení
požadovaného termínu dokončení si král vymínil jakési penále
– náhradu z jejich majetku. Na vnější straně příkopu byl vybudován
val a bezpečnost Nového hradu měla být ještě zvýšena vodním
opevněním. Proto byla 8. března 1412 uzavřena smlouva mezi stavitelem
Hertvínem a lamačem kamene Jakubem o zřízení rybníka, který
měl pod hradním ostrohem zachytit vodu z Kunratického potoka.
Hráz tohoto vodního díla měla být asi 18 m široká a 8 m vysoká.
Půdorys
Nového hradu měl tvar nepravidelného pětiúhelníka, jehož delší
osa ve směru severovýchod – jihozápad byla asi 70 m dlouhá.
K hradnímu areálu se vstupovalo od severovýchodu po zvedacím
mostě přes zmíněný vylámaný příkop. Proti této vstupní cestě
byl hradní objekt obrácen ostře lomeným východním křídlem, jehož
obrannou funkci dosvědčuje 2,5 m silné zdivo. Při severní části
hradební zdi byla vybudována věž se vstupní bránou, k jejíž
levé straně přiléhala hradní palácová budova o rozměrech 23
x 8,5 m. Podle zachovaných pozůstatků jejího sklepního prostoru
lze usuzovat, že patra věžovitého paláce byla příčkami rozdělena
na tři prostory, z nichž prostřední byl největší. Další velké
obdélné budovy byly umístěny při západní a jihovýchodní zdi
hradního objektu.
Práce na stavbě rychle pokračovaly, takže již od konce září
téměř do poloviny října 1412 zde Václav IV. pobýval. Jeho častý
zdejší pobyt je doložen i v následujících letech a nepřímo o
tom svědčí i skutečnost, že si na Nový hrad dal přestěhovat
i svou knihovnu; zde také 16. srpna 1419 zemřel. Po Václavově
smrti se 5. listopadu téhož roku na Nový hrad uchýlila královna
Žofie. Po čase opustila toto své sídlo a odebrala se k Zikmundovi,
který hrad navštívil koncem května 1420 a zanechal zde svou
posádku. 30. prosince přitáhli k Novému hradu Pražané, začali
jej obléhat a na východní straně vybudovali příkop a palebná
postavení. Protože husitské dělostřelectvo značně poničilo hradní
opevnění a další obrana Nového hradu ztratila smysl, 25. ledna
1421 se posádka vzdala. Protože nedodržela dohodnuté podmínky,
Pražané 27. ledna podnikli na Nový hrad útok, dobyli jej a pobořili.
Při tom byla rozchvácena i knihovna, jejíž část chtěl velitel
Zikmundovy posádky odvézt. Trosky posledního hradu a sídla Václava
IV. se postupně rozpadaly a v minulém století bylo narušeno
i hradiště, v jehož jižní části se začal lámat kámen. Do dnešního
dne se zachovaly jen některé části sklepního zdiva a zbytky
palebných postavení Pražanů. Při archeologickém výzkumu prováděném
v posledních letech byly ve sklepě nalezeny některé architektonické
fragmenty, pocházející z vyšších pater. Konzoly a krbová římsa
připomínají krby na jiném Václavově hradu – Točníku.
K
r č s k ý l e s (Kunraticko-michelský
les)_ Kunratický les, hovorově
Kunraťák (severozápadní část se jmenuje Michelský les a je označována
též jako Krčský les, popř. Krčák) je zalesněná souvislá plocha
přibližně 300 hektarů na území hlavního města Prahy, která se
nachází na území Kunratic.[2] Les je izolován od jiných lesních
ploch městskou zástavbou, což neumožňuje volnou migraci živočišných
společenstev. Ročně je les navštíven okolo 678 tisíci návštěvníky,
kteří jej využívají pro krátkodobou relaxaci snadno dosažitelnou
v oblasti Prahy.
S Kunratickým lesem tvoří jeden celek Michelský les, který na
něj navazuje na severu a rozkládá se na území Michle a Chodova.
Na jeho území dřív stávala také restaurace Hájovna.
Depeche Mode v Praze: Gahanovo charisma přebilo strohost mašin
Britská kapela Depeche Mode ve středu na stadiónu v pražském Edenu udělala zastávku na probíhajícím turné k aktuálnímu albu Spirit. Vystoupení potvrdilo, že DM jsou stále jedním z nejtrvalejších kultů britské i světové hudební scény. Energii koncertu dodával hlavně čím dál charismatičtější zpěvák Dave Gahan.. Těžko říct, jak to ten Dave Gahan
dělá. S vizáží bodrého prodejce ojetých
volkswagenů odněkud z předměstí Mnichova předvádí
na pódiu v několika variacích slavnou pantomimickou etudu Slepice
mima Jaroslava Čejky, ale přesto na něj člověk zírá
a říká si, jaký je to borec
Výběr skladeb na úvod byl spíše rockový, velmi pěkně šlapala například A Pain That I’m Used To s živou baskytarou. O to víc pak překvapila píseň In Your Room v původní albové verzi, jež na rozdíl od singlové úpravy Butche Viga z Garbage, kterou DM většinou na živo hrají, postrádá kytary. Zato nese výrazný producentský rukopis někdejšího člena kapely Alana Wildera. Právě jeho aranže definovaly zvuk DM v 80. a na začátku 90. let. I po jeho odchodu v roce 1995 uměli DM točit silné věci, ale takhle uhrančivou ždímačku temných emocí už nestvořili. Ač jsem si vědom, jak je to nereálné, poté, co jsem tuhle verzi slyšel opět živě, křičím s davem pravověrných: „Alane, vrať se!“
Po několika starších hitovkách přišel pro mě další nečekaný vrchol v podobě skladby Cover Me z alba Spirit. Pinkfloydovské plochy a slide kytary smíchané s neurotickou depešáckou rytmikou a okořeněné vesmírnou projekcí. Povedené.
Osvědčeným prvkem na koncertech DM jsou také sólová pěvecká okénka Martina Gorea, jinak autora převážné většiny skladeb. V základním setu nabídl klavírní úpravu A Question of Lust a Home, po které obyčejně publikum sborově zpívá kytarový motiv ze závěru písně. Pražský sbor se přes veškerou Goreovu dirigentskou snahu poněkud rozsypal.
Finálovou gradaci obstaraly výlety do dávné historie od Everything Counts přes Stripped až k tutovkám Enjoy the Silence a Never Let Me Down Again, při které, jak velí pravidla depešácké liturgie, musí správný fanoušek máchat oběma rukama nad hlavou ze strany na stranu. I když se to tak dělá už třicet let, pro muzikanty musí být pohled na tisíce klátících se paží pokaždé zas a znovu ego trip jako kráva.
Přídavek byl jen jeden. Otevřel ho opět Gore se svou klasickou klavírní baladou Somebody. Ještě než kapela odpálila dvě finálové bomby v podobě I Feel You a Personal Jesus, troufla si na cover verzi, což dělá jen zcela výjimečně, a zřejmě ví proč. S poctou zesnulému Davidu Bowiemu a jeho písní Heroes se DM poprali tak nějak po depešácku. Chyběla Bowieho drásavost a naléhavost, převažovala spíš uhlazenější valivá síla.
Celý koncert se přísně držel stanovené struktury, která je neměnná po celé turné. Žádný prostor pro překvapení, pustí se play a jede se. Stejně včera, stejně zítra. Ale to je strojovost, která k Depeche Mode neodmyslitelně patří. Skrz ni ale celou dobu jasně problikávala lidská jiskra obou vyzrálých vůdčích postav Gahana a Gorea, a právě tyhle momenty patřily k těm nejsilnějším.
Luděk Fiala, Novinky
Někde si musím uchovat náznak techniky
bunnyhopu při radovánkách s dětmi v Krčském lese :)