Hard Devičky

Západně od Pavlova na příkré, ze tří stran nepřístupné skále se nalézají zříceniny kdysi významného a pevného hradu zvaného Děvičky, Dívčí hrady, Maidberk (Maidenburg), který se poprvé připomíná v r. 1222 pod slovanským jménem Dewiczky. Pro své strategické postavení zůstával hrad v zeměpanském držení; z jeho počátků známe tři purkrabí: prvním byl Štěpán z Medlova, praotec slavného rodu pánů z Pernštejna, druhým rakouský Lipolt. Snad již on povolal do okolí Děviček německé kolonisty, neučinil-li tak v 1. 1248 – 1250 jeho nástupce Crha, syn Domamilův. Jméno hradu pak podle listin a jiných písemných pramenů se objevuje i nadále v českém znění a teprve později se užívá více německého názvu „hauss Maydberch“.

Protože dnešní hrad Děvičky je typickou stavbou z počátku 14. století, soudíme, že starší hrad stejného jména stával jinde a že zanikl stejně jako převážná většina staveb tohoto druhu v Čechách a na Moravě již v polovině 13. století; nový hrad byl vybudován na jiném vhodném místě. Stavba, jejíž zříceniny jsou dosud dominantou východního konce hřebene Pavlovských vrchů, tvoří protáhlý, nepravidelný obdélník, asi 65 m dlouhý a přibližně 20 m široký, uzavřený vysokou hradební zdí. Postrádáme na ní typickou věž, která bývala součástí středověkých hradů. Na severní straně bývalo předhradí, z jehož okružní zdi však dnes stojí už jen nesouvislé zbytky. Vstup do hradu býval nejspíš na západní straně. Odtud stoupala cesta předhradím k východu, kde byla druhá brána, jíž se vcházelo do vnitřního hradu. Jeho prostor, uzavřený obvodní zdí, byl rozdělen středním průjezdem ve dvě části. Východní část, přístupná přímo z předhradí, tvořila větší nádvoří. Na jihu bylo k obvodní zdi přistavěno obytné křídlo s průčelím do nádvoří. Západní část, přístupná průjezdem v příčném křídle, zůstala nezastavěna a vyhrazena jedině obraně. Její vybudování jako předního strategického bodu ukazuje, že tíhu obrany přejímala vysoká a silná obvodní hradba podobně jako na některých jiných hradech té doby v Čechách a na Moravě, jak soudí D. Menclová.

Tak asi vypadal hrad, který dal v r. 1334 král Jan Lucemburský v léno Hartneidovi z Lichtenštejna. Od té doby zůstal součástí lichtenštejnského mikulovského panství, avšak ztratil své původní strategické postavení.
Lichtenštejnský urbář z r. 1414 se zmiňuje o kapli na hradě. V 16. století byl hrad pod vlivem nové válečné techniky upraven. V 30. letech, kdy Turci začali ohrožovat blízkou Vídeň, vznikla předsunutá věž, postavená z hrubě přitesaného lomového kamene, která je dnes nejzajímavější částí zříceniny. Také ostatní části byly přestavěny, například horní části obytných křídel i obvodní zdi. Přestavba se uskutečnila brzy po polovině 16. století, v době marnotratného a nádherymilovného Kryštofa z Lichtenštejna, který pro zadlužení a hospodářské neúspěchy byl nucen v r. 1560 prodat nejen Děvičky, ale i celé mikulovské panství uherskému šlechtici Ladislavu Kerecsenyimu, známému veliteli v tureckých válkách. V r. 1575 získali již značně zchátralý hrad Ditrichštejnové. Adam z Ditrichštejna jej pak přebudoval, zejména zastavěl dosud volné nádvoří a severovýchodní části vnitřního hradu. Jeho zkázu způsobili Švédové v r. 1645, kteří jej před svým odchodem i s Pavlovem zapálili. Po třicetileté válce nebylo na jeho opravu dostatek pracovních sil, peněz, ale ani chuti a hrad dále chátral. V r. 1683 stály ve zpustlém hradě hlídky, postavené okolními vesnicemi, aby hlásily příchod Turků. Ještě r. 1784 bylo v zadním traktu zříceniny malé obydlí hlídače, který zvonem na hradní věži upozorňoval osady pod kopcem na požár nebo na blížící se bouři. U hradu byla také cisterna, která se plnila dešťovou vodou. Po smrti strážného byla zasypána, zvon prodán do Klentnice, použitelné dřevo a železo rozneseno. Tím zkáza hradu vyvrcholila.

Hard a zámek Bečov nad Teplou
Hrad Bečov byl založen ve 14. století na důležité křižovatce zemských cest rodem pánů z Oseka. Největšího rozvoje doznal hrad v 15. a počátkem 16. století za držení Pluhů z Rabštejna, kteří velice zbohatli z těžby stříbra a cínu v okolí. Z té doby pochází renesanční Pluhovský palác. V době barokní byl postaven dolní zámek, který byl zpřístupněn veřejnosti v roce 1996. Celé panorama areálu je velice působivé. Gotický hrad je ale z důvodu rekonstrukčních prací pro veřejnost uzavřen. V prostorách hradu byl za dramatických okolností v roce 1985 nalezen románský relikviář sv. Maura, který patří k nejcennějším v Evropě. Relikviář je dokladem románského zlatnictví mimořádné výtvarné a řemeslné kvality a je jedinou památkou svého druhu na území českého státu. Je vystaven s unikátní doprovodnou expozicí v budově barokního zámku. Zde jsou také k vidění zachovalé interiéry z 19. století a zámecká expozice. Ze zahradních teras jsou úchvatné pohledy do údolí i na městskou památkovou zónu. Po prohlídce zámku se lze projít naučnou stezkou na šibeniční vrch-středověké popraviště a vychutnat si krásnou přírodu v okolí..

Botanická zahrada v Bečově nad Teplou
o rozloze 9 hektarů byla před 2. světovou válkou jednou z nejvýznamnějších historických sbírkových zahrad v Čechách.Sbírková zahrada byla založena za posledního majitele panství Jindřicha z Beaufort-Spontin a jeho ženy Marie (otcem Marie Beaufort byl hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca, zakladatel Průhonického parku). Původní název byl „Beaufortské alpinum a zahrada u Korunního rybníka“. Od 2. světové války však nebyla udržovaná a prakticky veškeré rostlinstvo zmizelo. V současné době je zahrada oživována díky práci dobrovolníků ZO ČSOP Berkut a v roce 2014 byla přijata do Unie botanických zahrad.

Hrad Loket

V malebném zalesněném údolí vytvořila řeka Ohře meandr, na jehož vrcholu se tyčí masiv hradu Lokte. Pod hradem, na jihovýchodních svazích se rozkládá město, které je chráněno smyčkou řeky – příroda a člověk tak vytvořili velmi působivý romantický celek, který je ojedinělý v celých Čechách. Tato v minulosti nedobytná pevnost vzbuzovala vždy zasloužený obdiv mnoha návštěvníků a nejinak je tomu i dnes.
Zdejší kraj byl osídlen již od pravěku. Prvá písemná zmínka o Lokti pochází z roku 1234, avšak vznik kamenného hradu býval kladen do období vlády Přemysla Otakara I., po nálezu románské rotundy, který patří ke stavbám nejstaršího českého typu, je možné datovat vznik hradu dříve – asi do 3. čtvrtiny 12. století. V dobách pozdějších měl Loket význam jako hraniční pevnost. Karel IV., který v Lokti často pobýval, v nevydaném zákoníku „Maiestas Carolina"" zařadil Loket mezi města, která nesmějí být zcizena od české koruny. Podle pověsti Karel IV. při lovu v Loketských lesích objevil horké léčivé prameny a založil město Horké Lázně u Lokte, později nazvané Karlovy Vary.
Za husitských válek císař Zikmund hrad i panství zastavil a v roce 1434 přešel tento majetek do rodu Šliků. Dalších sto dvacet let bylo poznamenáno bojem mezi loketskými měšťany a vrchností, a toto neklidné období bylo zcela ukončeno až roku 1598, kdy zástava přešla úplně do rukou města, které se tak stalo vlastníkem hradu i rozsáhlých panství.
Graficke pismenko Třicetiletá válka přinesla městu značné útrapy a hospodářský úpadek, který se zastavil až počátkem 18. století. Tehdy již ovšem silně klesal význam Lokte jako strategické pevnosti a to tak, že počátkem 19. století byl zchátralý hrad přestavěn na věznici.
Po druhé světové válce město stále ztrácelo na významu a historické centrum až na výjimky nebezpečně zchátralo.Tento stav pokračoval až do roku 1992, kdy hrad do svého majetku v historii už podruhé získalo město Loket. Přes nemalé potíže byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce nejenom hradu, ale i podhradí. Položení města je dáno přírodními podmínkami. V historické části je řada architektonicky cenných starých domů, často s gotickými jádry. Ze zbytků městského opevnění se zachovaly fragmenty zdí a zejména Robičská věž a hranolová věž při východním vstupu do města. V současné době jsou nemalými náklady městské hradby rekonstruovány, a to včetně zbytků čtyř bašt.Monumentální budova radnice na jižním okraji náměstí je vystavěna v raně barokním slohu. Budova má ve štítu věž, ve které je osazen kamenný městský znak. Její součástí jsou hodnotné architektonické prvky. V přízemí v galerii se konají pravidelné výstavy výtvarného umění a je zde také stálá expozice karlovarských lázeňských pohárků.Barokní chrám sv. Václava byl postaven na místě původního pozdně gotického kostela, který vyhořel roku 1725. Nová stavba byla dokončena r. 1734. Oltářní obraz je označován jako dílo Petra Brandla, cenné jsou i oba boční oltáře, v jejichž středech jsou starší plastiky zachráněné před požárem původního gotického kostela.Hrad a město Loket leží poblíž světoznámých Karlových Varů na okraji Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les a je velmi dobrým východiskem pro návštěvu západočeských lázní a výlety do mimořádně krásné přírody, jejíž půvaby nesčetněkrát obdivoval i pravidelný návštěvník Lokte J.W. Goethe: Dnes jsme byli v Lokti, který je nade všechen popis překrásně položen a lze jej ze všech stran obdivovat jako krajinářské umělecké dílo.

Lázně Kyselka

Lázně Kyselka leží na pravém břehu řeky Ohře poblíž jejího soutoku s Lomnickým potokem v nadmořské výšce kolem 340 m. Ve svahu vrchu Bučina je zachycen vývěr nejznámějšího pramene Otto. První zmínka o tzv. bukové Kyselce pochází již z roku 1522. Počátky lázeňství spadají do roku 1829 kdy zde byl vybudován první lázeňský dům, restaurace a kolonáda. Plný rozvoj pak nastal za Heinricha Mattoniho od r. 1873, kdy zakoupil zdejší pozemky i pramen, a trval do roku 1910. Za této éry byly vybudovány lázeňské objekty s dekorativně vyřezávanými a hrázděnými konstrukcemi, voldoléčebné domy, promenádní cesty, moderní stáčírna a vlastní elektrárna a železnice pro expedice stáčené minerálky napojená na Buštěhradskou dráhu. Okolí bylo upraveno v romantickém stylu, pramen byl zakomponován do podoby jeskyně s vodopádem. Lázně využívaly jako léčebné prostředky zejména vodoléčbu - pitnou kúru a pohybovou kúru - Kyselka měla pro své hosty 12 km vycházkových tras. Po roce 1970 se lázně staly výhradně dětskou léčebnou, jezdily sem na ozdravné pobyty děti z pánevních oblastí severních Čech. Po roce 1989 lázeňská funkce Kyselky v důsledku lázeňské reorganizace zcela zanikla. Lázně byly v roce 1992 Fondem národního majetku ČR neúspěšně zprivatizovány a od této doby i přes vystřídání několika majitelů chátrají. Socha pana Mattoniho byla sundána z podstavce a uložena do depozitáře. Veškeré krásné a honosné budovy se dnes nacházejí na pokraji zkázy, většina vybavení a materiálu byla rozkradena a vyrabována (např. měděná krytina střechy pavilónu kolonády) což chátraní objektů ještě více urychluje. Návštěva tohoto místa vyvolává spíše pocit zmaru. již čtvrtá a zatím poslední pokus o prodej celého areálu proběhl v lednu 2006. Existuje však ale ještě naděje obnovit zašlou slávu těchto krásných lázní? Každým promeškaným okamžikem se tato možnost stává stále více nereálnou a neúprosný zub času dokonává své dílo…