projekt generated by VisualLightBox.com

Údolí Trenty - řeka Soča
V západní části Julských Alp se rozkládá romantické údolí řeky Soča, která je bezesporu jednou z nejkrásnějších divokých řek Evropy. Pramení v nadmořské výšce 1050 metrů, jižně od průsmyku Vršič. V délce 127 km pak protéká horským masivem a následně ústí do Jaderského moře.
Divoký horní tok řeky Soča protéká Triglavským národním parkem a je doslova rájem pro příznivce adrenalinových, klasických a vodních sportů, zejména tedy pro vyznavače raftů, kanoí a kajaků. Plavba po řece však začala být v důsledku rozvoje turistiky docela draze zpoplatňována a ne každý návštěvník je ochoten platit nekřesťanské peníze za to, že se ve vlastní loďce sveze po řece. Přesto sem každoročně přijíždějí zástupy turistů z celého světa.
Pramen řeky Soča naleznete asi 15 minut cesty pěšky od obydlené chaty Koča pri Itviru Soče. S hlukem tady prýští z úzké skalní rozsedliny a poté se jako impozantní vodopád řítí do hlubiny. Tyrkysově modrá řeka si v průběhu staletí vyryla koryto do zdejšího vápencového podloží. Lidé začali být údolím řeky Soča přitahováni již v 16. století, tehdy jim však nešlo o zdejší úchvatnou přírodu a divoké peřeje, ale o možnost těžby železné rudy, která zde byla objevena. Asi po dvou stech letech byly zásoby rudy vyčerpány, proto se místní obyvatelé začali věnovat spíše zemědělství, chovu dobytka, lovu a dřevorubectví. První náznaky turistiky se zde začaly objevovat až na konci 19. století, kdy se sem vypravil nadšený horolezec Julius Kugy. Ten byl krásou zdejší přírody tak ohromen, že ji následně popsal v několika svých knihách.
V roce 1881 nechala terstská pobočka německo-rakouského spolku horolezců postavit u obce Trenta chatu, která se stala základnou pro horolezce vydávající se na průzkum okolních vrcholů. Údolí řeky Soča hrálo důležitou roli také během první světové války, vedla tudy totiž frontová linie mezi italskou armádou a vojskem Rakouska-Uherska. Po celé dva roky zde probíhaly vojenské akce, bojovalo se na skalnatých vrcholcích hor a počty padlých přesáhly dokonce jeden milion. Upomínkou na toto válečné běsnění jsou dochované bunkry, zákopy a stanoviště vybudované podél linie. Padlé připomínají četné vojenské hřbitovy, které jsou pečlivě odděleny podle národností padlých vojáků. Kromě raftařů zde dnes proto můžete potkat i milovníky historie.

Autor: Giulio
Zatímco v horním údolí jsou vidět jen osamělá selská stavení s typickou převislou šindelovou střechou, na dolním toku řeky se rozkládají i větší obce jako Kobarid, Bovec, Tolmin a Nova Gorica, které jsou hlavními turistickými centry. Pokud se vydáte do osady Pri Cerkvi (U kostela), kde je k vidění nádherný barokní havířský kostelíček, ještě předtím zabočte do botanické zahrady Alpinum Juliana. Na jedné přehledné ploše zde najdete více než 1000 květin a rostlin, jež jsou endemickými druhy vyskytujícími se pouze v Julských a Kamnických Alpách, Karavankách a Krasu. Prohlédnout si zde můžete například Triglavskou růži, zvonečník chocholatý nebo mydlici bazalkovitou.
V horní části údolí se rozkládá krásná vesnička Trenta, nedaleko ní leží osada Na Logu, v níž se nachází informační kancelář a návštěvnické centrum Triglavského národního parku – Dom Trenta. Zde je návštěvníkům umožněno nahlédnout do historie, geologie, flory a fauny Julských Alp.

Hallstatt
Ještě na konci 19. století se do Hallstattu nedalo dostat jinak než lodí nebo úzkou horskou stezkou. Ve vesnici se nevelkým prostorem mezi horou a jezerem muselo maximálně šetřit. Spojení mezi domy stojícími u jezera existovalo jen s pomocí člunů nebo tzv. vrchní cestou, úzkou cestičkou nad střechami domů. Teprve v roce 1890 byla do Hallstattu postavena silnice podél západního pobřeží, kvůli níž musel na některých místech proběhnout odstřel překážejících skal.
Přes nehostinnost horské krajiny byla oblast vyhledávána nejspíše již v neolitu. Důvodem byl bohatý výskyt solných ložisek, z nichž se těžilo tisíce let. Nejstarší důkazy (např. nástroje ze staršího neolitu) se datují zhruba do roku 5000 př. n. l. V roce 1846 objevil Johann Georg Ramsauer nahoře u halštatských solných dolů pohřebiště. Byla zde vykopána také jedna z prvních kováren. Čilý obchod a s ním spojený blahobyt umožnil rozvoj kultury, která se podle nálezů v Solné komoře nazývá Halštatská kultura, jež trvala přibližně mezi lety 800 př. n. l. a 400 př. n. l. a proslavila Hallstatt na celém světě.
Z doby římské a raného středověku neexistují žádné písemné zprávy. V roce 1311 získal Hallstatt právo pořádat trhy, což je známkou toho, že osada neztratila na hospodářském významu.