Děčínské stěny

Děčínské stěny (726 m n. m., 199 km²) Mezi základní rysy reliéfu patří tektonicky rozlámané kuesty na jižním okraji (čela na sever), strukturně podmíněné plošiny, stolové hory, ojedinělé neovulkanické suky a jako obzvláště morfologický útvar lze klasifikovat hluboce zaříznuté antecedentní kaňonovité údolí Labe a jeho přítoků. Lemován je charakteristickými tvary selektivního zvětrávání a denudace vytvářející pískovcová skalní města a stěny, i izolované skalní věže. Nejvyšším bodem je denudační troska Děčínského Sněžníku 723 m n.m. se zachovaným zbytkem denudační úrovně staršího data. Mezi neovulkanickými elevacemi je nejvýznamnější Holý vrch 528 m n.m., s lokálně vyvinutou sloupcovitou odlučností neovulkanitů.
Tiské stěny představují nejdokonaleji vyvinuté pískovcové skalní město v chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. Územím procházejí 2 prohlídkové okruhy, které vás zavedou do labyrintů skalních věží, úzkých soutěsek a roklí. Uvidíte skalní útvary nejrůznějších tvarů a podob, např. skály s názvy Janusova hlava, Žába, Helma, Úl, Triumfální brána, Cikánský tábor, Napoleonova bota, Želva, Dědečkova stolice, Kravín a mnohé další. Přírodní památka.

Obec Kráný les - viz. Zaniklé obce .

Fláje

Fláje (německy Fleyh) je název částečně zaniklé obce v Krušných horách v okrese Most v Ústeckém kraji. Dnes se jedná o místní část obce Český Jiřetín. Nacházela se v nadmořské výšce 745 metrů při Flájském potoce, zhruba 5,5 km jihovýchodně od Českého Jiřetína. Obec byla zbořena a zaplavena v letech 1956–1960 při výstavbě Flájské přehrady. Zbytky základů některých staveb jsou viditelné na jejím severovýchodním břehu. Dnes je zbytek zástavby situován severně od přehradní hráze. Výstavba Flájské přehrady byla dokončena v roce 1963 a je unikátní v tom, že je jedinou pilířovou vodní nádrží v České republice.

Flájská hornatina
Vegetaci hornatiny tvoří převážně bučiny na jižních svazích Krušných hor, přirozená vegetace vrcholového hřebenu byla v minulých staletích přeměněna na monokultury smrku. Většina těchto porostů však byla zcela poničena imisemi v druhé polovině 20. století. Lesy tak musely být nahrazeny nepůvodními dřevinami především pak modřínem, smrkem pichlavým, břízami nebo jeřabinami. Po roce 1989 dochází v důsledku přísných imisních limitů k zlepšení ovzduší v Podkrušnohoří a tím i k oživení přírody Krušných hor. Toto zlepšení bylo natolik rapidní, že se uvažuje o postupném zalesňování původními druhy, tj. smrkem ztepilým, bukem lesním a jedlí bělokorou.

Foto : mlýnský náhon - Z jihu přitékající potok upravený jako mlýnský náhon, v Císařském povinném otisku označený jako Mühlbach
viz. Zaniklé obce