1.
den (pátek) - 2. den |
___Krásný
dvoudenní přechod Hoverly v pohoří Čorna Hora. Z Kvasů nastoupáme lesem
a po loukách s pastevci a salašemi až na Petros (2020 m) s úžasným kruhovým
rozhledem. Ohýnek na horském tábořišti? Výstup k vrcholovému kříži a
národní vlajce, na bývalou východní československou hranici - na nejvyšší
vrchol Ukrajiny - Hoverla (2061
m)! Za pěkného počasí jedinečné. Sestup výhledově neméně impozantní
trasou k turbáze Hoverla a dále do vesnice Lazeščina u Jasině, centra
Huculů a kdysi nejvýchodnější vlakové stanice Československa. V Jasini
si nenecháme ujít místní tržiště ani huculský dřevěný kostelík Strukivska
cerkev - tak slovy Horala. ___Těžko dodávat něco k popisu okolní přírody. Každopádně slunečný den v Užgorodu, kde čekání na hranici trvalo překvapivě kráttce cca. 30 minut, vystřídalo deštivé ráno. Každopádně se opět vyplatilo vyrazit i přes nepřízeň a odpolední slunečné počasí vše rychle dohnalo, nechyběla koupel v bystřině, mlha pomalu celý den ustupovala až se nám pod Petrosem vyloupl výhled na Goverlu - nejvyšší horu Ukrajiny. |
Geografická charakteristika ___Celou
Podkarpatskou Rusí prochází pohoří Východní Karpaty, které na hranicích
se Slovenskem navazuje na Západní Karpaty. Na východě země se pohoří
stáčí na jih a pokračuje dále na rumun. území až k Dunaji. Pro tyto
hory je typická pásmová stavba s východo - západní orientací: tři
sníženinová pásma se střídají se dvěma pásmy horskými. Pro pásma
sníženin je charakteristické malé zalesnění a husté seskupení obcí
a osad. Hory jsou pokryty lesy, v horních partiích vystřídány travnatými
poloninami. Horská pásma Východních Karpat vznikla v jedné periodě
vrásnění a jejich horniny mají poměrně jednotvárný petrografický
ráz. Flyšové pásmo, které dostalo pojmenování Poloninské a Lesnaté
Karpaty, je tvořeno pískovci a břidlicemi. Sopečné pásmo ve střed.
části země netvoří souvislý horský hřbet, ale skládá se z několika
samostatných skupin, seskupených hustě za sebou v jedné řadě. Horská
pásma oddělují tři sníženiny, ve kterých žije převážná část obyvatelstva
země. Jsou to: |
|
5.
- 7. den:
|
______ Trek z hlediska počasí už s žádným napětím, zkrátka slunečno - Slavíčkovské mraky se honily po obloze. Poměrně výrazně jsme zkrátili stoupání z osmy set metrů na pouhých padesát, gruzavik si poradil s lecčím....Trasa byla v celku jasná, sem tam vhodné připomínky k zpestření trasy Honzika vedlo k různým lahodným vychytávkám, které se setkávaly s nevolí vůdce. Avšak i přes jeho autoritativní přístup se jako zástupce menšiny (byl v podstatě v těchto chvílích sám) dařilo prosadit svou. Je těžké tlačit skupinu stanovat do sedla, pokud se nedaleko ve třpytu slunce leskne hladina vody jezera, krytého narozdíl od větrného sedla ze tří stran stěnou hřebene. Odměnou bylo luxusní tábořiště v úžasném prostředí... |
||||
Národnosti a náboženství
Podle
statistiky z roku 1990 měla nynější Zakarpatská oblast 1 252 000 obyvatel,
Přírodní
poměry |
||||
______ Horské oblasti na východě země se vyznačují častými srážkami, často doprovázenými bouřkami. Nejvyšší sněhovou pokrývku mají hory v pásmu Poloninských Karpat od Boržavy až po Hoverlu. Na poloninách je první sníh už v září a drží se až do května. Úbočí hor jsou pokryta bukovými nebo smíšenými lesy, místy naprosto nedotčenými těžbou (pralesy).Kromě buku nalézáme klen, jilm a jasan, méně často jedle. Výška horní hranice lesa, kde začínají poloniny kolísá mezi 110 - 1300 m. n. m. Poloniny jsou pastviny na vrcholech a hřebenech hor. Dobytek se na pastvu vyhání koncem května a shání dolů v září. V dolinách je roztroušeno mnoho salaší kde v létě bydlí pastevci se svými rodinami. V alpinském pásmu ve vých. části země se vyskytují vzácná rostlinná společenství teplomilných a vápnomilných rostlin, ať již jde o kandík, řepčík kostkovaný, rhododendrony, hořce, narcisy, dryáku horskou nebo o vzácnou protěž alpskou na skal. srázech Bliznice. . |
Luxusní procházka po hřebenech zakončená přespáním u jezera s dostatkem dříví na noční oheň. Ráno ve znamení divokých koní, koupačka ... výstup na hřeben. Jasná obloha bey mráčku podbarvuje náladu.... | |||
|
Stručná historie Podkarpatské Rusi
vládl z Užhorodu území osídleném Slovany kníže Laborec. V roce 1241
byl veden karpatskými průsmyky tatarský vpád. Ten zemi zpustošil tak,
že se téměř vylidnila. Od pol. 14. stol. se z východu počali objevovat
Rumuni z Valašska. Z jihu pak Maďaři. Usazují se i rusínští pastevci
ze severu. Za prvního historického vládce Podkarpatska lze považovat
knížete Fedora Korjatoviče. Vladaři považovali podkarpatské Rusíny za
pohraniční stráž a proto jim poskytovali řadu výhod. V roce 1646 - 1649
pobýval v Šáryšském potoku i J. A. Komenský. Tento
však nebyl Wilsonem doporučen. Wilson referoval spíše o připojení k
jinému než uher. státu. Proto delegace navázala jednání s T. G. Masarykem
a 25. 10. 1918 mu předala návrh na "spojení celého podkarpatského
národa s československým státem na autonomním základě". Ve filadelfské
deklaraci, kterou podepsali 26. 10. 1918 také podkarpatští Rusíni, se
uvádělo, že by měla příští o rganizace
střední Evropy řídit principem národnostním, dbajícím o hospodářské,
kulturní zeměpisné a jiné podmínky. V listopadu 1918 uspořádali am.
Rusíni plebiscit, ve kterém se 67 % vyjádřilo pro spojení s ČSR |
|
|
______ 10. 9. 1919 pak byla uzavřena smlouva v Saint - Germain, podle které se Podkarpatská Rus stala součástí Československa jako autonomní země s vlastním sněmem, který měl mít zákonodárnou moc v otázkách místní samosprávy, školství, náboženství apod. Guvernér jmenovaný prez. rep. byl odpovědný podkarpatskému sněmu. Součástí státního znaku se stal i stojící medvěd, znakový symbol Podkarpatska. V meziválečném období byly v zemi nastoleny demokratické reformy, otevíraly se nové školy, stavěly silnice a železnice, vznikaly nemocnice. Hospodářská reforma postupovala pomalu a na venkově panovala bída. To vedlo ke zvýšené podpoře Komunistické strany.
8. den: ___ Trocha pohody a odpočinku... Koločava - slavné hroby Nikoly Šuhaje loupežníka, Eržiky a čs. četníků z roku 1921, krásný dřevěný řeckokatolický kostel Sv. Ducha. Busem do NP Siněvir. Hezký výlet k perle Zakarpatí - Siněvirskému jezeru, které je největší na Podkarpatské Rusi. Dále busem se zastávkami a pěšími vložkami, peřejnatým údolím Terebly přes kouzelnou horskou vesnici s dřevěnicemi Siněvirská Poljana, možno zajít k muzeu vorařství, dále kolem bunkrů linie Arpád na tábořiště nebo až k rázovité kolibě v obci Siněvir, kde budeme moci ochutnat výborný šašlik či jiné místní pochutiny. Neúnavní horalé si mohou den ztížit, vynechat celou oblast Siněvirského jezera a z Koločavy vystoupit na krásnou poloninu Krásná s nádhernými rozhledy - vrchol Topas, nejzdatnější mohou dojít až na nejvyšší Sigljanskij (1563 m). |
||
Po
náročném sestupu nechzběla očistná koupačka a dobré občerstvení v Koločavské
hospě.... |
______ Ráno přesun busem přes kraj verchovinský do vesnice Pilipec s krásným dřevěným kostelíkem a okolo nejvyššího vodopádu na Podkarpatské Rusi Šipot vystoupáme na snad nejpřitažlivější a typickou poloninu Boržava - na Veliký verch (1598 m), zdatní mohou pokračovat až na nejvyšší vrchol Boržavy Stij (1681 m), krásnou travnatou hřebenovkou. Nebo možno zvolit pohodovější program (se skupinou jednodenkářů) s poznáváním života zakarpatských vesniček s dřevenými kostelíky... Podvečerní odjezd přes Mukačevo a Užhorod, směr "Západ".
|
||||