Rumunsko - Apušenky

Je 1.7. - 1.den - v Rumunsku: Výstup do tábora La Grajduri
Autobusem jedeme co nejblíže, pak stoupáme po svých do tábora, bus mezitím stoupá těsně pod vrchol, tam po malé kolizi, kdy zřejmě hrozilo překocení busu do lesa házíme krosny na záda abychom je zase po pár metrech hodili na korbu, zkrátka servis jak má být! A tak se i těm, co prozíravě nabalili víc než by unesli, podařilo dostat všechny ty pochoutky a pochoutečky dostat až do kempu bez újmy na zdraví.

Realie....
Rumunsko, Rumunská republika, rumunsky România - stát v jihovýchodní Evropě; 237 500 km2, 22,7 mil. obyvatel (1995), hustota zalidnění 96 obyv./km2, hlavní město Bukurešť (2,1 mil. obyvatel, 1993); úřední jazyk rumunština, měnová jednotka 1 leu (ROL) = 100 bani.

Administrativní členění: 40 žup a hlavní město. - Značnou část země prostupuje horské pásmo Karpat; dělí se na Východní Karpaty a Jižní Karpaty (Moldoveanu, 2 543 m n. m.). Uvnitř karpatského oblouku je Transylvánská plošina, uzavřená na západě pohořím Apuseni (1 848 m n. m.). Na jihu podél Dunaje rozsáhlá Valašská nížina, na západě zasahuje z Maďarska Velká uherská nížina. Pobřeží Černého moře je krátké a nízké s lagunovými jezery a deltou Dunaje. Celé Rumunsko patří k povodí Dunaje; hlavní přítoky Olt, Argeş, Ialomiţa, Siret a Prut.

Podnebí je slabě kontinentální, v horách studené, u pobřeží středomořského typu. Roční srážky v horách 1 500 - 1 800 mm, v dolním Podunají kolem 400 mm. V nížinách vegetace stepního typu, v horách listnaté a smíšené lesy, výše horské louky.

Den propastí - 2. den
Jdeme nalehko, ve stanech necháváme úplně všechno, kromě dokladů a peněz. Míříme do Poiana Ponor , pak po žluto-bílém kříži ke třem propastím. Acoperit, Pionerilor a Negru. Celkem pohodová cesta, začíná pršet, část skupiny už se opět rozpomíná na propršené dovolené v rumunských horách posledních pár let zpátky. Míříme do Cetatile Ponorului. Zase začíná pršet a zdá se, že už nepřestane, my pomalu klesáme k největšímu jeskynnímu portálu Evropy, je to ohromující pohled. Do jeskyně vcházíme z doliny 2. Je tam mírné dlouhé klesání v suti kamení. Bez čelovky se dál moc pokračovat nedá.

Zdá se, že počasí navázalo na minulá léta, pršelo až do večerních hodin, u ohně vedle "klubu ABC" jsme dlouho do noci sušili promoklé věci. Akce konané v rumunsku byly několikrát zrušeny kvůli nekonečným dešťům, my ovšem naději neztrácíme - v horách je přeci takové počasí, jací tam jdou lidé, že.

Realie....
Obyvatelstvo tvoří zejm. Rumuni (89 %), menšiny Maďarů (7 %, v Transylvánii), Romů (2 %), Němců, Ukrajinců. Náboženství pravoslavné (87 %), římskokatolické (5 %). Přirozený úbytek obyvatel 0,1 % ročně (1994). Střední délka života mužů 69 let, žen 75 let (1995). Negramotnost asi 3 % (1992). Urbanizace 55 % (1993).

Průmyslově zemědělský stát v procesu transformace na tržní ekonomiku. Hrubý národní produkt 1 100 USD/obyv. (1994). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje 23 % v zemědělství, 46 % v průmyslu (1993). Obdělává se 43 % území, 21 % plochy pokrývají louky a pastviny, 29 % lesy. V zemědělství převažuje rostlinná výroba. Pěstuje se kukuřice (9,3 mil. t, 1994, 2. místo v Evropě), pšenice (6 mil. t), brambory, cukrová řepa, ječmen, slunečnice a ovoce. Chov ovcí (11,5 mil. kusů, 1994), prasat, skotu. Těžba dřeva. Těží se ropa (6 mil. t), zemní plyn, černé a hnědé uhlí, rudy železa a zinku, bauxit, soli. Nejvýznamnější je průmysl hutnický, petrochemický, strojírenský, chemický, potravinářský, textilní. Dopravní síť v nížinách hustá, přes Karpaty vedou mezinárodní dopravní trasy. Hlavní přístav Constanţa. Námořní loďstvo 2,7 mil. BRT (1993).Trasa:

3.den Divoká říčka Galbenaen
Ráno vycházíme směrem k soutěsce Galbenei. Cestou se nabízí úžasné místo k výhledu, po té začínáme prudce klesat do údolí řeky. Mijíme nesčetné rozkvetlé louky a loučky až zklesáme na úroveň řeky. Cestička vede nejprve podél pravé strany řeky, ale po prvních metrech se objevují první řetězy, ale není to nic nenáročného, snad jen pro ty o něco méně kratší - Krytinář by to asi nezvládl. Uprostřed se chvíli stoupá, klesá, procházíme jeskynním tunýlkem. Soutěska je nádherná. Na konci je krásný vodopád s dalšími, tentokráte náročnějšími řetězy a tak prvních pár vlaštovek cestu po nich absolvuje, ostatní už pokorně obouvají sandále a broděj se mělkou říčkou. Osobně řetězy doporučuji, není to příliš vysokoprotáhnete si pořádně šlášky a svalíky. Od vodopádu se podél potoka dostáváme k ponoru Galbeny zvanému Cetatile Ponorului. Soutěska dále pokračuje snad ještě o trochu romantičtějším prostředím až k vývěru jezírku, kde se koupe pár Rumunů. Stoupáme dále nekonečně vzhůru k vyhlídkám nad ponornými hrady. Je stále nádherné počasí, začíná se pomalu ochlazovat.

(pozn.red.: Říčka Galbena mizí v bahnitých závrtech na pastvinách plošiny Poiana Ponor. Její další tok je známý až v jeskyních Cetatile Ponorului. Průchod podzemím mezi dvěma ohromnými vchody k podzemnímu toku Galbeny je dlouhý několik set metrů, za vyšší vody se musí brodit. Opatrně se dá pokračovat dál až k sifonu, kterým voda mizí ve skále. Znovu se objevuje v jeskyních v soutěsce Galbenei, z nich vyvěrá vodopádem ze skalního okna Izvorul Galbenei, pod kterým vzniká povrchový tok Galbeny. Jeho krása je však poničena výstavbou silnice na sklonku komunistické éry v roce 1988.)

Realie....
Ve starověku osídleno Dáky, jejichž stát dobyl Traianus a připojil k Římu (106 Dacia). Poté vliv Byzance; území vystaveno nájezdům germánských, slovanských a jiných kmenů. V 11. stol. byla severozápadní část (Sedmihradsko) připojena k uherskému království, na jihu později vznikla podunajská knížectví Valaško a Moldavsko. Od 14. - 16. stol. pod vlivem osmanské říše. Po rusko-tureckých válkách 1791 - 1812 Rusko zabralo východní oblasti (Jedisan, Besarábie) a po válce v roce 1828 obě knížectví byla pod ruským protektorátem. Po krymské válce v roce 1856 získala znovu autonomii a personální unií 1859 za A. Cuzy území sjednoceno; zač. 60. let přijat název Rumunsko (odkaz na antiku); do roku 1877 formálně pod sultánovou suverenitouř

4.den Přechod Vladěsy na těžko
V šest vstáváme, abychom zbalili to nejnutnější, jídlo na dva dny, kolem půl osmé vyrážíme. Kempem si to, jako tradičně, mašírují ovce pasouce se cestou. Paprsky vycházejícího slunce ostře řezají kontury smrků padišské planiny, v dálce se už rýsuje hřeben Vladěsy. Míjíme jeskyni a za lesíkem nás obklopuje stádo koní, počasí nám opět přeje. Za nedlouho už stoupáme na hřeben, postupně skorem nenásilně překonáváme z tábora výškové převýšení cca 500m. Několikakilometrový pochod po hřebeni s výhledy do zalesněných kopců zakončujeme u pramene nedaleko výrazného vrcholu Buteasa 1792 m.n.m. Místo je úžasné, západní svah a tak při hromadění dříví na večerní oheň jsme oslňováni zapadajícím rudnoucím sluncem. Večerní procházka k nedaleké igelitové salaši s vidinou získání brynzy na zpestření večeře se sice nezdařila, stejně jako barvitá veselá nesrozumitelná rozprava s bačou ale to na atmosféře nic neubralo, spíš naopak. Noc byla chladná a slibovala další slunečný den. V sedm ráno odchod, sestupujeme kolem homole VF. Stanisoara v jehož úpatí je stále ještě dost sněhu, v odtátých částech právě probíhá opožděné jaro, kvetou zde mraky krokusů. Dáváme se na žlutou, opět se nám do cesty plete stádo koní, prudce klesáme z hřebene do údolí k řece V.Alunu Mare, abychom si to zase trochu vystoupali. Pokračujeme pod skálami Peretele Cuciulate k jeskyni Honu. Spirálovitě stoupá. Je opravdu dlouhá a prostorná. Za nedlouho jsme v soutěsce, která končí průchozí jeskyní Cetatile Radesei. Opět procházíme obrovskými jeskynními prostory s protékající říčkou. Po občerstvení se pomalu vracíme do základního tábora. Večer, jak jinak, probíhá ve společnosti místního majitele občerstvení ABC, který se ochotně stará o oheň.

Pohoří Bihor a Vlădeasa - charakteristika
"Nejvyšší horská skupina pohoří Apuseni, zhruba vymezená údolími řek Crişul Repede (na severu), Iadul a Crişul Negru (na západě) a Crişul Alb (na jihu). Na severu leží masív Vlădeasa, který je až na podkovovitý hlavní hřeben bohatě zalesněný. V polohách nad 1300 m se rozkládají horské louky, nejvyšší bod dosahuje výšky 1835 m. Masív je složený z krystalických hornin.Podobné geologické složení má i jižní část pohoří Bihor, jehož poloninský hřeben rcholí horou Cucurbăta Mare (1849 m). Sever pohoří Bihor (plošina Padiş a její okolí, plošina Scărişoara, spojovací hřeben Bătrîna) je budován dolomitickými vápenci a je silně zkrasovatělý. Zdejší krasové lokality patří k nejpřednějším v Rumunsku a k nejpozoruhodnějším v Evropě. Jsou zde četné soutěsky, ponory, vyvěračky, propasti, jeskyně, krasová pole, vodopády aj. Přírodní rezervací je ledová jeskyně Scărişoara a oblast Padiş - Cetăţile Ponorului (obrovská skalní jeskynní brána, propasti, podzemní vodní tok)."

Realie....
Území Rumunska se rozšířilo za balkánských válek 1912 - 13 (Dobrudža) a po 1. světové válce, kdy stálo na straně Dohody (Sedmihradsko, Besarábie, část Banátu a Bukoviny). V roce 1940 byla Besarábie anektována SSSR a severní Sedmihradsko Maďarskem. 1941 - 45 stálo Rumunsko na straně Německa. Po 2. světové válce se dostal k moci se sovětskou pomocí komunistický režim, který za vlády N. Ceauşeska (1967 - 89) patřil k nejbrutálnějším. I po jeho krvavému pádu v prosinci 1989 si moc uchovaly až do voleb 1996 postkomunistické síly.
Rumunsko je nezávislá republika v čele s prezidentem. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament; tvoří jej Poslanecká sněmovna (341 členů, funkční období 4 roky) a Senát (143 členů, funkční období 4 roky). Poslední parlamentní volby se konaly 3. 11. 1996. Prezident Emil onstantinescu.

Horopis
Karpatský oblouk zabírá valnou část severozápadní části Rumunska. V rámci Rumunska se Karpaty dělí na tři velké celky. Východní Karpaty ( Carpatii Orientali) se táhnou od hranic s Ukrajinou JV směrem až k Brašovu do údolí řeky Prahova. Jsou rozděleny do bezmála čtyřiceti masívů jednak z krystalických hornin dosahujících nejvyšších poloh v pohoří Rodna, tak i z pohořích sopečného původu ( Calimani), které se nachází na západě tohoto pásma Karpat.
Nejvyšší částí Rumunských Karpat jsou Jižní Karpaty ( Carpatii Meridionali ). jejich patnáct pohoří Vymezuje na V řeka Prahova a na Z toky Timise, Mehadicy, Černé. Většina pohoří je tvořeno krystalickými horninami, některá pohoří jsou vápencová. V této části Karpat jsou typické mohutné hlavní hřebeny horstev v rovnoběžkovém směru. Většina hor této části Karpat patří k často navštěvovaným. Nejznámější jsou masívy Fagaraše, Retezatu či Paringu. Jižní Karpaty bývají často nesprávně nazývány Transylvánské Alpy.
Západní Karpaty( Carpatii Occidentali ) leží nedaleko hranice s Maďarskem. Na S je vymezuje řeka Somes a na jihu veletok Dunaj. Tato část Karpat je velmi bohatá na krasové jevy. Velice známé a oblíbené pohoří Apuseni a Banát. Tyto dva rozlehlé horské celky se dělí na 11 ( Apuseni ), resp. 5 ( Banát ) dílčích pohoří.
Velká část hor je zalesněna, do výšek 1.500 m jde většinou o listnaté lesy, zatímco jehličnany se vyšplhají do 1.800 m. Výše následuje kosodřevina a poloniny, jež jsou z velké části využívány k pastevectví.

5.den Oddech
Část skupiny neúčastnivší se předešlého pochodu na těžko vychází se Smrkem na jednodenní výlet, aby nakonec za den zvládli to co my za dva. My dáváme voraz v Poiane ponor se vším všudy.

Realie.... Horopis
Karpatský oblouk zabírá valnou část severozápadní části Rumunska. V rámci Rumunska se Karpaty dělí na tři velké celky. Východní Karpaty ( Carpatii Orientali) se táhnou od hranic s Ukrajinou JV směrem až k Brašovu do údolí řeky Prahova. Jsou rozděleny do bezmála čtyřiceti masívů jednak z krystalických hornin dosahujících nejvyšších poloh v pohoří Rodna, tak i z pohořích sopečného původu ( Calimani), které se nachází na západě tohoto pásma Karpat.
Nejvyšší částí Rumunských Karpat jsou Jižní Karpaty ( Carpatii Meridionali ). jejich patnáct pohoří Vymezuje na V řeka Prahova a na Z toky Timise, Mehadicy, Černé. Většina pohoří je tvořeno krystalickými horninami, některá pohoří jsou vápencová. V této části Karpat jsou typické mohutné hlavní hřebeny horstev v rovnoběžkovém směru. Většina hor této části Karpat patří k často navštěvovaným. Nejznámější jsou masívy Fagaraše, Retezatu či Paringu. Jižní Karpaty bývají často nesprávně nazývány Transylvánské Alpy.
Západní Karpaty( Carpatii Occidentali ) leží nedaleko hranice s Maďarskem. Na S je vymezuje řeka Somes a na jihu veletok Dunaj. Tato část Karpat je velmi bohatá na krasové jevy. Velice známé a oblíbené pohoří Apuseni a Banát. Tyto dva rozlehlé horské celky se dělí na 11 ( Apuseni ), resp. 5 ( Banát ) dílčích pohoří.
Velká část hor je zalesněna, do výšek 1.500 m jde většinou o listnaté lesy, zatímco jehličnany se vyšplhají do 1.800 m. Výše následuje kosodřevina a poloniny, jež jsou z velké části využívány k pastevectví.

6.den Dvoudenní pochod k busu
Balíme v záři ranního slunce, opět se kolem nás proplétají vyděšené ovce, bereme to směrem na Padiš, konečně se nám daří si jídelníček zpestřit brynzou v útulné igelitové salaši, cesta vede chvíli po cestě, modrá se pak opět odlučuje od zpevněné cesty, začíná pršet, opět stádo koní, postupně se vyjasňuje, my pomalu opouštíme mou mapu. Je slunečno, procházíme celodřevěnou vesnicí s přebytkem dřeva, kam se jen podíváš. Nejsme zrovna nízko, z hřebenu nad vesnicí je úžasný výhled na jednotlivá pohoří. Začínáme pomalu klesat, hledáme vhodné místo k přespání s vodou, to se nám nakonec nabízí až nedaleko největší rumunské ledové jeskyně Scarişoara. Noc je zpočátku divoká, nedaleko brobíhají svatební radovánky v doprovodu řekl bych velmi kvalitní strereo soustavy dlouho do rána.

Charakteristika plošiny Padiş
Plošina Padiş je situována v severní, vápencové části pohoří Bihor. Tato plošina je ojedinělým výtvorem přírody nejen v Rumunsku, ale i v celé Evropě, přičemž největší turistickou atrakcí je část této oblasti o velikosti asi 36 km2, zahrnující území s mnoha krasovými jevy, soustředěnými na poměrně malé ploše..

Realie.... Flóra fauna
Rozsáhlá území ve vyšších polohách zůstala nedotčena a dosud se zde nachází přirozená nebo přírodně velice blízká společenstva. Ačkoli les dnes pokrývá necelou jednu třetinu země, je jeho druhová rozmanitost dosud vysoká. Většina lesů se nachází v horkých oblastech. Jedle a smrk jsou nejrozšířenější dřeviny ve vyšších nadmořských výškách, v nižších polohách jsou to listnáče s převládajícím dubem a bukem.
V rumunských horách zasahuje do výšky 600 - 700 m n. m. stupeň dubových lesů. Kromě u nás rostoucích dubů ledního a zimního je zde zastoupen i dub uherský ( Quercus frinetto ) a v nižších polohách i dub cer ( Quercus cerris ). Ve vyšších polohách, v nadmořských výškách nad 700 - 800 m n. m. přechází dubové lesy do pásma bukového. V horní hranici bukového pásma jsou do porostu buků vtroušeny jehličnany, především jedle. Pásmo listnatých opadavých lesů postupně přechází v pásmo jehličnanů s převládajícím smrkem ztepilým. Horní hranice lesa sahá do nadmořské výšky 1.700 - 1.800 m. Nad ním se táhne nesouvislý pás keřů, které je tvořen převážně jalovcem a kosodřevinou, v jižních Karpatech i rododendrony. Vlivem rozsáhlé horské pastvy hovězího dobytka i ovcí je horní hranice lesa uměle snížena.Nad pásmem kosodřeviny se nacházejí subalpské louky, v nejvyšších polohách pak typické alpské louky s nízkými polštár"kovitými porosty a pínské vegetace.
V l

síc

h karpatských hor žijí zástupci středoevropské fauny, kuna, liška, rys, srnec, jelen karpatský i medvěd. Rumunské hory jsou místy s největšími populacemi medvědů, vlků a rysů v Evropě. Konkrétně vlků zde žije 40 % celkové evropské populace.
Retezať National Park, nejstarší národní park na území Rumunska (byl vyhlášen už v r. 1935), byl za byl za biosférickou rezervaci prohlášen v r. 1979. Vlastní národní park se rozkládá na ploše 38 047 ha, z to 1 800 ha bylo vyhlášeno za zvláštně chráněné území nazývané " Gemenele" . Území je velice členité, v nejvyšších partiích se nachází 80 jezer ledovcového původu. Května Retazatu je velice bohatá, protože se na tomto území stýká několik vegetačních oblastí. Více než 5 % rostlin jsou endemity, stejně jako v Rodně, i zde se nachází několik glaciálních reliktů. S endemitů Retezatu je známá především drobná a nenápadná a mezi prvními v krátkém horském jaru kvetoucí osívka Draba dorneri, která se nachází pouze na jediné malé lokalitě. Retezat je také evropským genetickým centrem rodu lipnice (Poa) a jestřábníku (Hieracium) . Velice početné jsou i populace velkých savců včetně medvědů, vlků, rysů, divokých prasat, srnčí a jelení zvěře a kamzíků. Hojně zastoupeny jsou i drobní masožravci, včetně 8 druhů lavicovitých šelem.

7.den Scarisoara - Garda de Sus
Ráno, jako už obvykle, nás probouzí slunce ač večer pěkně sprchlo, vycházíme směrem k jeskyni. Je opravdu obrovská a hluboká, teplota klesá z nějakých 35° někam k nule, dole je poměrně dost sněhu, v jeskyni hromada ledu. Část je bohužel sezóně nepřístupná. Ták a rrrychle zase po schodech nahoru. Při sestupu se pomalu připojujeme k říčce, dáváme osvěžující koupačku a soutěskou pokračujeme až k městečku s čekajícím busem, tuším že do Garda de Sus ?

Realie.... Vznik a geologické složení
Pro vývoj Karpat mělo zásadní význam alpínské vrásnění ve třetihorách, které vyzdvihlo dřívější sedimenty a metamorfované horniny podél zlomových linijí. Karpaty patří k typickým pásemným pohořím. Jejich jádro bývá žulové a okrajová pásma jsou budována vyzdviženými sedimenty, často druhohorními vápenci. Ve Středních Karpatech je nejvyšší pásmo budováno převážně krystalickými břidlicemi a vnitřní pásmo je původu vulkanického.

Měna: 1 Rumunský nový lei (RON) = 100 bani.
Aktuální kurz: 1 RON = 8,02 Kč (rok. 2006)