Vrchotovy Janovice – zámek
P rvní zpráva o Janovicích je z r. 1243, kdy se připomíná Kunrát z Janovic, jenž byl předkem panského rodu z Janovic. Jeho syn Purkart z Janovic se připomíná v l. 1243 – 1295; zastával důležité veřejné úřady (r. 1260 byl purkrabím na Zvíkově, potom na Práchni, v l. 1270 – 1276 královským hejtmanem ve Štýrsku a v Horních Rakousích, posléze nejvyšším purkrabím v Čechách). V l. 1336 – 1356 se uvádí Herbart z Janovic, který severně od vsi založil asi v první polovině 14. století městečko, nazývané podle svého zakladatele Herbartovy Janovice; název Vrchotovy Janovice pochází až z 15. století podle dalších majitelů. Patrně až od Herbartovy doby existuje starší stavební dispozice janovické vodní tvrze.
Posledním z pánů z Janovic byl tu pravděpodobně Purkart v r. 1402, další pak sídlili na Vysokém Chlumci. Z rodu Vrchotů z Vrchotic, dalších držitelů Janovic, se jako první připomíná v r. 1433 Bohuněk z Vrchotic, stoupence táborů, posledním byl patrně Jan Vrchota, který tu seděl ještě v r. 1528. V r. 1532 drčel Janovice Vilém Osečanský z Osečan, od r. 1533 Předbor z Radešína. Jeho dědici prodali statek kolem r. 1540 Janovi staršímu z Říčan, po němž následoval syn Vlachyně (asi do r. 1589); patrně v jejich období byla přistavěna k staré tvrzi jižní část.
V r. 1603 přešly Janovice do majetku Jana z Vrtby, který sídlil na nedalekém Červeném Hrádku. Od r. 1609 je držel jeho syn Sezima, který později zdědil i Hrádek. Za pobělohorských konfiskací získal ještě řadu statků v okolí, zejména Votice, Voračice, Beztahov, Kosovu Horu. Jako stoupenec Ferdinanda II. byl v r. 1624 povýšen do hraběcího stavu a zastával důležité veřejné úřady. Zemřel r. 1648 a jeho synové se o otcovské dědictví rozdělili; Votice s Janovicemi dostal Ferdinand František, který ještě přikoupil Olbramovice.
Za něho byl v r. 1704 původní zvedací most před hlavním vchodem do tvrze nahrazen kamenným. Ve stavebních úpravách janovického sídla v pohodlnější zámek pokračoval v l. 1750 – 1766 jeho vnuk Arnošt František z Vrtby. Tehdy dostal zámek zvenčí i uvnitř novou, rokokovou tvář. Stropy schodiště do prvního poschodí a přilehlé stěny vyzdobil r. 1762 dekorativní malbou s rokokovými motivy František Dallinger. Řezbář Lazar Widmann doplnil tuto výzdobu drobnými alegorickými plastikami.