Probouzíme se do prosluněného rána, v Rožnově dokupujeme nutnosti a jedeme na busové nádraží. Netové informace nezklamaly a my opravdu celkem elegantně stoupáme na Pustevny. Kolem poledního se už občerstvujeme čerstvou brynzou u roubenky v sedle na Pustevnách.

Pustevny tvoří turistické ubytovny Libušín a Maměnka postavené v lidovém slohu koncem 19. století architektem Dušanem Jurkovičem nedaleko místa, kde koncem 18. století stávala skutečná poustevna.

Je nádherně, posledně jsme tu zažili neprostupnou mlhu a déšť a tak si to vynahrazujeme, vyrážíme po pěší - trochu zprvu divoké stezce směrem na Martiňák. Velkou část sjezdu je poměrně kvalitní asfaltka a tak se kocháme úžasnými výhledy. U Martiňáku nabíráme info o nesjízdnosti červené hřebenovky a nakonec klesáme poměrně výrazně do údolí, stoupání nenechá na sebe dlouho čekat, ale cesta je opět kvalitní, lesy zdravé prosluněné. Na hřebeni dáváme obídek, obloha se nám ale začíná zatahovat, čeká nás další sjezd. V Mezivodí dáváme další pauzu, vypadá, že co nevidět začne lejt, není moc co vymýšlet a tak při začínajícím krápání stoupáme do osady Salajka s představou že tam najdeme vhodné místo k přespání. Prší už dost hutně, stojíme před statkem, v dešti, rozmlouváme s místníma domordcema sedícíma v řadě pod přístřeškem, jestli by jim nevadilo, kdybychom si poblíž rozdělali stan, ale nakonec nás posílají i za hustého deště pryč. V dešti ani psa nevyženeš! Prší už dost hustě, míříme na Bumbálku, další stoupání, přidávají se blesky, vypadá to, že to sem tam praští poměrně blízko. Uplně promáčení se nakonec ubytováváme v místním slovenském hotelu Bumbálka.

Ráno je prosyceno stoupající vhlkostí. Vyrážíme na další plánovanou část trasy. Podle map bychom měli převážně klesat a trasa se tak skutečně pomalu vyvýjí. Stezky jsou poměrně kvalitní a zpevněné a tak i splnou polní není problém klesat. Otevírá se nám překrásná krajina této části Beskyd, obloha se úplně protrhává a opět se hřejeme na sluníčku.

Polévková sváča s tímto výhledem nemá chybu, všude se derou na svět růžovky a tak jich pár mizí i v polívce. Mapa nelže ani se studánkou a voda je lahodná. Trasa po této hřebenovce směrem na Soláň je jako z pohádky, kupky sena, louky a v pozadí Javorníky, opravdu romantika a my jen tak "lochtáme" brzdy kol, ideální způsob cestování. Přece jen ale před dosažením Soláně Vás tři stoupáky neminou, no ale stojí to za to. Na hřebenovce se vylupují pohádkové roubenky úžasně zasazené do krajiny a příjemní lidé v nich. Blížime se k Soláni, je čas na oběd, dáváme halušky s brynzou a strapačky se zelím, pivko a po chvíli uléháme do trávy na nedaleké louce s výhledem na Lysou horu.

Hrad, původně módně zvaný Fürstenberg, postaven kolem roku 1265 Přemyslem Otakarem II. k ochraně nové cesty z Litomyšle do Brna. V letech 1287 - 1290 byl sídlem Záviše z Falkenštejna, poté královský hrad až do husitských válek, kdy jej získal Oldřich z Boskovic. Jeho syn Ješek postavil v 2. polovině 15. století vnější opevnění. Další přístavby provedeny v 16. století za Trčků, celková renesanční úprava po požáru roku 1569 za Žehušických z Nestajova. Utrpěl za třicetileté války i v pruských válkách. Po roce 1800 soukenická dílna, výroba nádob a kamen z tuhy. V roce 1842 vyhořel, zčásti upraven empírově.