Třeboňsko je jedna z mála CHKO vyhlášených v rovinaté krajině po staletí kultivované člověkem.
Přesto se zde zachovaly mimořádně cenné přírodní hodnoty. Na mnoha místech lze dosud hovořit o harmonické krajině, kde jsou lidské aktivity v určité rovnováze s přírodou. Proto je Třeboňsko vyhlášeno i jednou ze šesti českých biosférických rezervací programu Člověk a biosféra (MAB) UNESCO (od roku 1977). Na utváření krajiny Třeboňska se člověk podílel již od 12. století, a to zejména úpravami vodních poměrů původní močálovité krajiny, jejichž výsledkem je důmyslná síť umělých stok (například Zlatá stoka, Nová řeka) a množství rybníků, které dělají z Třeboňska centrum českého rybníkářství (celkem 460 rybníků). Rozsáhlé rybniční soustavy s druhotně vytvořenými litorálními společenstvy se staly evropsky významným hnízdištěm i migrační zastávkou vodního ptactva. Oblast vyniká bohatostí mokřadní a vodní vegetace.
Oblast je významná z hlediska ochrany řady ohrožených obratlovců, např. vydry říční a orla mořského...k zahlédnutí byl prý i bobr!

<--- trasa č.1

S uchdol nad Lužnicí, od roku 1876 městys, leží v půvabné krajině v blízkosti hlubokých lesů. Je významným letoviskem a východiskem pro vodácké splutí řeky Lužnice. Za Rakouska-Uherska byl i místem, kde se soustřeďovala a výrazně prosazovala duchovní pomoc Čechům na Vitorazsku.Suchdol n. L. od nepaměti patřil k třeboňskému pánu z Landštejna, později Rožmberkům. Po jejich vymření přešel do rukou pánů ze Švamberka, celé jejich panství však bylo zabaveno ve prospěch císaře Ferdinanda II. po bělohorské porážce českých stavů. V rukou Habsburků zůstal Suchdol do 2. dubna 1660, kdy se dostal do držení rodu Schwarzenberků.Rok co rok přijíždí do Suchdola nad Lužnicí milovníci přírody již v jarních měsících, aby znovu prožili zázrak proměny přírody na Horní Lužnici , kde meandrující koryto řeky s řadou odstavných ramen a tůní, s charakteristickými mokřinami a lučními společenstvy je jednou z posledních lokalit obdobného charakteru v celé republice, nebo aby se pokochali barevností a vůní fauny rašeliniště Červené blato, či aby prošli kaňonem řeky Dračice

Zdaleka viditelný vrch klenbovitého tvaru - Kraví hora (původně Kamenná h.) - patří k nezaměnitelným dominantám Novohradských hor. Na jejím 953 metrů vysokém vrcholu nalezneme skalní hradby, množství izolovaných skal a známý bizarní granodioritový útvar "Napoleonovu hlavu", 10 m vysokou. Dříve dobytkem vypásané (odtud změna názvu na "Kraví horu", německy "Kühberg") kamenné moře dnes náletem zarůstá.
Železná vojenská hláska z roku 1989 (pravděpodobně poslední minulého režimu) těsně pod vrcholem, byla v roce 2001 přestavěna na telekomunikační věž a současně rozhlednu, přidáním podpěr a točitého schodiště. Po zdolání 129+1 schodu můžeme z plošiny ve výšce 24 metrů spatřit nejen okolní vrcholy (Vyskoká, Kuní hora, rakouský Mandelstein, Tischberg a Aichelberg), nebo jihočeskou pánev na severní straně, ale za dobrého počasí i šumavské vrcholy Smrčina, Plechý či Knížecí stolec nebo dokonce Alpy na jihu. To se ale poštěstí jen několik málo dní v roce. Celková výška hlásky je 37 metrů.
Rozhledna je volně přístupná po celý rok.
Výchozím bodem bývá nejčastěji Hojná Voda (dobrá možnost parkování), odtud pohodlně po zelené nebo strměji po červené (cca 1,5 km). Poněkud delší variantou je přístup z Dobré Vody...