Velké Dářko

Slunce střídá jarní vlahý deštík - luxusní místo pro přespání jedna snad v budoucnosti ...

Dochovaná zakládací listina informuje o převzetí pozemků od žďárského kláštera, které se událo 15. ledna 1480. Příjemce byl Viktorín z Münstenberka, syn krále Jiřího z Poděbrad. Za poskytnuté pozemky se kníže Viktorín zavázal z každého výlovu dávat klášteru určený počet kaprů.
Pozůstatkem technické památky jsou Padrtiny – cesta jihozápadně od rybníka, po které vedla nouzová železnice, využívaná v letech 1931 – 1934. Trať z rozchodem 780 mm byla dlouhá 10 kilometrů a vedla od Dářka až do obce Hamry nad Sázavou.[1]
Název získal rybník pravděpodobně podle zaniklé osady *Darov, na jejímž místě se nachází.[2]
Rybník je využívaný k rekreaci. Slouží ke koupání, jachtingu a k projížďkám na loďkách. Na rybníku jsou místním klubem[3] pořádány závody ve windsurfingu a největší závody dračích lodí na Vysočině.[4] wikipedie

Lupina mnoholistá - krásná, dravá a nevítaná

louky poseté lupinou ...

Lupina mnoholistá (nebo také vlčí bob mnoholistý) je rostlina původem ze Severní Ameriky. Kvete od června a její bohatá květenství plodí velké množství semen s vysokou klíčivostí. Tato krásně kvetoucí rostlina představuje značné riziko pro krkonošské luční druhy. Informuje o tom Správa Krkonošského národního parku.
Dospělé rostliny jsou mohutného vzrůstu a vytvářejí rozsáhlé zapojené porosty. V symbióze s hlízkovými bakteriemi dokáží obohacovat půdu o dusík a měnit tak živinové poměry v půdě vyhovující rumištním druhům, jako je například kopřiva nebo šťovík.
V Česku je lupina mnoholistá klasifikována jako invazivní druh, který poškozuje naše ekosystémy. Invazivní rostliny jsou charakteristické tím, že se snadno šíří.
Lupina si zvolila dravou životní strategii s velice efektivním způsobem rozmnožování. Produkuje vysoké množství semen a tvoří husté porosty. V našem prostředí nemá přirozené nepřátele

Pohled na kvetoucí lupinu je sice pěkný, ale pokud nezabráníme jejímu dalšímu šíření, na některých loukách neporoste kromě lupiny nic jiného. Louky ztratí jak na výživové hodnotě, tak i na své druhové rozmanitosti. Mnoho místních druhů hmyzu a živočichů vázaných na původní luční druhy tak ztratí svůj domov. Lupinové louky nebudou vhodné na pastvu ani senoseč. Proč? Celá rostlina lupiny mnoholisté je jedovatá. Obsah alkaloidů v rostlině může v některých případech dosáhnout až 2,5 %. Jedovatá dávka pro ovci je 500 g natě nebo 100 g semen. Otrava způsobuje poškození jater a nervového systému, srdce a ledvin. Projevuje se těžkým dechem, poruchami srdce a trávení, žloutenkou, krví v moči a celkovou netečností. Prognóza je vždy velmi nepříznivá. U člověka otrava zatím zaznamenána nebyla..

Šantrůček - rybník nedaleko kuchyně

Škola asertivity a poctivý duch vítězí nad lží a překračování zákazů. Petr se osvědčil jako vhodný komunikátor se starostou Herálce na komunální úrovni. Zažíváme nové modely jak vykomunikovat spaní oficiální formou - s průzračným rybníčkema a ohništěm uprostřed dokonale vysekaném trávníku.

Kameničky - Antonín Slavíček

Převeliká radost se podívat do obce, kde Slavíček - jeden z mých nejoblíbenějších - tvořil a pobýval. Mítní Muzeum s tak hodnou paní, která si zde krátí své dny ...

Antonín Slavíček se narodil 16. května 1870 jako čtvrté dítě Jana Slavíčka, správce vysokých škol technických, a jeho choti Pavlíny, rozené Mildnerové ze Semil. Starší jeho bratr, který záhy zemřel, měl prý značné malířské nadání a působil svým příkladem na svého mladšího bratra. Ten vyrůstal se staršími sestrami. Matka záhy zemřela a otec náhle v roce 1892. Vzpomínka spolužáka Dr. Václava Plačka napovídá umělecké ovzduší, které přálo výtvarným a literárním touhám svého nejmladšího člena. Hned v nižších třídách reálného gymnázia ve Spálené ulici kreslil a maloval. Učitelem mu byl historický malíř Emil J. Lauffer.

Školák Slavíček se účastnil vydávání školního časopisu a troufal si vystoupit se svými kreslířskými pokusy i na veřejnosti. Jeho spolužák K. Mašek o něm říká, že už tenkrát dělal dojem dospělejší a švihácký. Ve studentských kruzích byl již tehdy proslulý jako kreslíř a nedlouho potom měl ve Zlaté Praze kresbu " Pod doškovými střechami ". Jeho strýc, děkan, mu hodně pomáhal a umožnil mu cestu do Mnichova.

Po návratu z Mnichova se přihlásil na malířskou akademii v Praze, kam právě v roce 1887 přišel z Vídně Julius Mařák. Ten mu byl vpravdě otcovským příkladem. Považoval ho za svého nástupce. Mařák přiměl Slavíčka, aby soukromě dostudoval gymnázium. Slavíček se 12. dubna 1895 oženil s Bohumilou Brynychovou, dcerou rolníka z Bylan, pocházející po matce ze Štolmíře.
Doma byl starostlivým a pečlivým otcem tří dětí a oddaným manželem. Byl velkým čtenářem , proto po přečtení Raisova Západu chtěl tu krajinu poznat.
V dubnu 1903 se sešel v Praze s Raisem a žádal ho, aby mu v Kameničkách obstaral ubytování. Rais zprostředkoval Slavíčkovi usídlení v Kameničkách ještě na podzim toho roku. Slavíček, temperamentní a citově založený člověk, píše Karlu Mádlovi o svých prvních dojmech v Kameničkách : " Viděl jsem chudé kraje za Hlinskem. Všechno jaksi zakrslé, v sebe schoulené, chudé, úžasně chudé. A nad tím vším nebe, jako by smiřovalo tu chudobu a tu bídu a chudobu těch tkalců v nepatrných baráčcích. Viděl jsem, jak ti lidé namísto potahů sami orají těžkou kamenitou půdu. Tam jsou dojmy, které člověku stahují srdce ". A pod těmito mohutnými dojmy vytvořil Slavíček v Kameničkách svá nejlepší díla. Bydlel u nás v letech 1903 - 1907, ale i potom často sem nakrátko přijel, i v zimě, a bydlel na faře u P. Selichara, nástupce děkana Parduse.

Za Slavíčkem sem přijížděli jeho známí na návštěvu nebo na pozvání. Byli tu malíři Bohuslav Dvořák, zvaný Baťka, Otakar Nejedlý, Herbert Masaryk, Angelo Zeyer, a jiní - dále rodina profesora Dr. Jaroslava Golla, profesor Emanuel Tilsch s chotí, spisovatelkou Annou Marií Tilschovou. Všichni se scházívali v hospůdce zvané " V malé chýši " s ochotnou hostinskou zvanou " babička Polanských ". Vytvořili tak celou malířskou kolonii v Kameničkách. Později zde byl Rudolf Kremlička v letech 1902 - 1012, Gustav Macoun v letech 1920 - 1933 a od roku 1938 mal. Hradečný. Všichni tito návštěvníci se ubytovávali na faře.

Děkan Selichar vzpomíná na tyto doby takto : " Za mnohých návštěv bývala fara do posledního místečka obydlena. Spával jsem na dvou bednách na slamníku. Jednou jsem spal na schodech u půdy, kde mě ráno probudil vikář Kopecký, který přijel na vizitaci. " Rais Slavíčkovi vyhověl a našel mu domek - výměnkářské stavení na Volákově gruntu č. 11. Tak Slavíček po tři roky u nás se svou rodinou bydlel. Vytvořil zde přes sedmdesát obrazů, které jsou jeho vrcholným dílem.

Zpracoval: Ing. Petr Culek

.

Rychmburk

Když zámecká paní před nosem zavírá dvířka nezbývá než se navečeřet a zajet si na předem domluvené místečko na spaní u nedalekého soukromého rybníka ..Koupačka na vostro byla okořeněná raním povyprávěním s majitelem, který nám ochotně ukázal co už vše jeho skrytá kamera natočila (naše videa ještě neměl stažená - tak snad příště).

Zachovalý hrad. Zakl. hradu (zmiň. 1325) Tas z Mrdic. R. 1349 maj. Beneš z Vartemberka, poté páni z Pardubic a Pardusové z Vrátkova. Stavební úpravy: zač. 16. stol. (Jindřich Šťastný z Valdštejna), za Berků (od r. 1558), za Kinských (baroko) 1793–98.
V současnosti je na hradě domov pro chronicky duševně nemocné. Přístup je možný na nádvoří hradu a je možnost navštívit hradní expozici ve sklepení. Věž není veřejnosti přístupná.
Hrad lze zvenčí částečně obejít. Nejlepší přístup je z údolíčka pod hradem, kterým protéká Krounka. Zároveň tudy prochází červená turistická trasa. Parkovat lze nedaleko, buď přímo v obci Předhradí, nebo na ploše nedaleko lomu (vede sem silnice ze strany od Zbožnova). Prohlédnout si tak můžete tři stěny hradu s pozůstatky krakorců a arkýřů, kamenickými články zvýrazněný sokl hradu, branku z paláce směřující patrně k vodnímu zdroji a samozřejmě množství detailů kamenného ostění oken.
Rychmburk stojí na severovýchodním okraji městečka Předhradi, které se až do r. 1948 nazývalo též Rychmburk. Od městské zástavby je oddělen příkopem, upraveným nyní jako zahrada. Přes příkop vede kamenný most k hradní bráně. Hrad je tvořen trojkřídlou dvoupatrovou budovou, krytou valbovou střechou. Budova má hladkou světlou fasádu. Tři křídla budovy spolu s přízemní stavbou na jižní straně uzavírají nevelké nádvoří. V severozápadním rohu nádvoří stojí okrouhlá 30 m vysoká věž, krytá kuželovitou střechou, zčásti pojatá do hradní budovy..

Luže - kostel Panny Marie Pomocné

Jeden z významným anezapomenutelných bodů trasy ...

Stavba na Chlumku byla provedena podle návrhu italského stavitele Bernarda Minelliho za účasti G. B. Alliprandiho a později ještě Pavla Ignáce Bayera. Dne 7. září 1696 byl do nového kostela z jezuitské rezidence slavnostně přenesen milostný obraz Panny Marie, ale práce na vnitřní výzdobě pokračovaly až do roku 1708. Slavnostního vysvěcení se dočkal až v roce 1713. Krátce poté se stal kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů jedním z nejnavštěvovanějších v Čechách.[zdroj?!] Jezuité v něm až do přechodného zrušení řádu roku 1773 provozovali náboženská dramatická díla. Zatímco rezidence na Chlumku utrpěla odbouráním druhého patra roku 1823 a požárem roku 1949, zůstal mariánský kostel na Luži dodnes dominantou kraje a cílem poutníků..

Stavba na Chlumku byla provedena podle návrhu italského stavitele Bernarda Minelliho za účasti G. B. Alliprandiho a později ještě Pavla Ignáce Bayera. Dne 7. září 1696 byl do nového kostela z jezuitské rezidence slavnostně přenesen milostný obraz Panny Marie, ale práce na vnitřní výzdobě pokračovaly až do roku 1708. Slavnostního vysvěcení se dočkal až v roce 1713. Krátce poté se stal kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů jedním z nejnavštěvovanějších v Čechách.[zdroj?!] Jezuité v něm až do přechodného zrušení řádu roku 1773 provozovali náboženská dramatická díla. Zatímco rezidence na Chlumku utrpěla odbouráním druhého patra roku 1823 a požárem roku 1949, zůstal mariánský kostel na Luži dodnes dominantou kraje a cílem poutníků.
Kostel Panny Marie Pomocnice je jednolodní stavba s bočními kaplemi a emporami, s bazilikálním osvětlením lodi, užším odsazeným presbytářem a dvojvěžovým průčelím. Zajímavosti interiéru je mariánská kruhová zděná kaple, která zabírá jednu osu a závěr presbytáře, s kterým asi do výše parapetu empor splývá. Polokruhově ukončená arkáda umožňuje pohled a vstup do kaple, je rámována pilastry s úseky kladí, jehož římsa vytváří rozevřený polokruhový štít. Kaple je zaklenuta s polygonální lucernou.
Interiér chrámu
Architektem stavby byl Ital Giovanni Battista Alliprandi. Hlavním autorem vnitřní výzdoby je Jiří František Pacák. Jeho prokazatelně doloženými díly jsou oltář sv. Apoleny a kazatelna, pravděpodobně vytvořil i plastiky hlavního oltáře, zejména dva monumentální anděly, sousoší Zvěstování Panny Marii, Boha Otce nad kazatelnou a sochy svatého Josefa. Rozsáhlá řezbářská výzdoba kostela je dílem více tvůrců. Obrazy namaloval v letech 1705–1706 malíř Jan Jiří Heinsch, Škrétův následovník. Středem hlavního v kapli v presbytáři je obraz Panny Marie Pomocné neboli Pasovské, zasazený do stříbrného rámu z roku 1694, v řezaném rámu s rohy hojnosti s květy a ovocem, který podpírají dva andělé nadživotní velikosti..

 

Pískovcová skalní obydlí Zderaz

Večeře v restauraci Polanka a spánek klidný u říčky Novohradky (koupání velmi divoké s divokými prasaty)

Unikátní pískovcové sklepy, které sloužily k uskladňování potravin i bydlení ještě na začátku 19. století. Z původních 40 sklepů se dochovalo 27. Dvě skalní místnosti jsou k vidění i dnes, v jedné z nich je otevřena expozice fotografií mapující dochované sklepy.
Mimo otevírací dobu je prohlídka možná po telefonické domluvě minimálně 1 den předem.
Vstup: zpoplatněný.