Vinná réva - pěstování

Vinná réva - pěstování (11.3.2011)

Výsadba, odrůdy

Dřevnaté části révového keře: Staré, dvouleté a jednoleté dřevo. Ze starého vyrůstá dvouleté (loni plodné) a z něj jednoleté plodné. Pokud vyrůstá ze starého rovnou jednoleté, je neplodné nebo plodí málo.

Révu vysazuji od konce března. Má ráda úrodnou půdu v teplých oblastech, ale dá se pěstovat i třeba v podhorských oblastech na chráněných místech (u jižní zdi). To je také můj případ, pěstuji révu ve 480 m.n.m. a roste dobře, i sousedům, i mimo skleník. Leckdo si pochvaluje bílou odrůdu Krystal, je velmi odolná jak proti chorobám, tak proti mrazu. Vhodný je Prim (Palatina) a mohla by zdárně růst i Chrupka bílá a velmi raný a chválený Vostorg, i Solaris. Z modrých Chrupka červená, Isabella (Chorvát), Nero, Agát Donskoj, Alden. Z červených Festivalnyj. A novinka Cabernet Cortis. Ale odolných odrůd je víc. Jámu kopu tak 0,5 m hlubokou, zkypřím dno, promíchám s kompostovou zeminou. Zastřihnu trochu kořeny sazenice (asi na 10 cm délky, podporuje to tvorbu nových kořínků). V zahradnictví se dá koupit sazenice obvykle s dvěma zavoskovanými očky. Obvykle vyraší výhonů ještě více, nechávám však jen jeden, nejhezčí, co roste z hlavního očka, ostatní nemilosrdně vyrvu ( co nejdříve, když jsou dlouhé jen několik málo cm). Ten jeden výhon - to bude kmínek.

No a ten výhon potom roste a roste - to už mám u něj ale zapíchnutou asi 1,5 m dlouhou tyč, ke které ho vyvazuji, aby rostl stále vzhůru. Čím častěji vyvazuji, tím lépe (asi po 20 cm). Na kmínku pod hlavním vrcholem se tvoří tzv. zálistky, ty se musí v co nejmladším stádiu vylamovat, pryč s nimi, podobně jako u rajčat. Zkrátka ten jeden výhon poroste bez jakékoli konkurence, jakéhokoli obrostu - samozřejmě listy nechte, ty jsou zapotřebí!(:o)). I když někdo pustí dva kmínky vedle sebe - to se dělá také).

Řez (rýnsko-hessenské vedení, Guyotův způsob řezu)

Vinnou révu řežu brzy zjara, třeba už koncem února, tedy, když moc nemrzne. Kdybych řezal pozdě, kdy už proudí míza ( a ta u révy začíná proudit brzo), rána po řezu by plakala - ztrácela by mízu, která pak chybí k růstu. Řez by se měl dokončit do poloviny března. Réva rodí na nových výhonech, které vyrůstají na dvouletém dřevě ( ne na stařině), a podle toho řežeme.

Obrázky ukazují, jak se řeže. Pamatuji doby, kdy jsem zjišťoval, jak je to s řezem vína a nacházel jsem neuvěřitelné návody a postupy, každý jiný, vesměs s nejastnostmi pro ubohého laika, které si zkušený vinař, který postupy popisoval, neuvědomoval. Takže jsem vám (hlavně Stýblovi, ten o tom pořád mluvil a pracně psané návody ode mě ztrácel) postup nakreslil (naučil mne to vinař Roman Martinásek):

Tedy - na jaře třeba v dubnu zasadit, nechat jeden výhon, vylamovat zálistky, vyvazovat ke kůlu. Když má rostlina živiny a vodu, vyroste za sezónu třeba ke dvěma metrům výšky. Pokud vyroste aspoň 1,4 m, je to dobré. Druhý rok totiž začátkem března výhon zkrátím až na živé dřevo (je zelené) takto: - určím výšku budoucího kmínku ( 0,6 - 0,8 m), potom připočítám 4 - 7 oček a část výhonu s těmito očky vyváži k vodorovně vedenému drátu (musím tedy již mít nějakou konstrukci), získám tažeň. Kmínek vyholuji, očka musí pryč, čím dříve, tím lépe.

Během jara a léta z ponechaných oček vyrostou výhony a možná už zarodí, nechám ale jen málo hroznů na ukázku, ať se rostlina nevysílí.

A teď to přijde - na jaře 3. roku většinu toho, co narostlo, musím odstřihnout! Je to nutné. Nechám jen dva výhony nejblíž kmínku, ostatní odstřihnu. Dřevo střihnu "na špačka" (asi 2cm), ne jako u jabloní těsně za věvičkou, která pokračuje. No - a z těch dvou, co zbyly, jeden ustříhnu tak, že zbyde krátký kus se dvěma očky - tzv. zásobní čípek, ze kterého narostou výhony v dalším vegetačním období. A ten jediný, co zbyde, zakrátím zase na 4 - 7 oček a vyvážu vodorovně - nahradí to, co jsem odstřihl (to je tažeň). A tak pořád dál v dalších letech! Slyšel jsem, že se řeže i bez zásobních čípků, keř je pak méně hustý. Ale jen slyšel.

Tažně, polotažně a čípky se řežou tak, aby byly co nejblíže starému dřevu. Aby nedocházelo k vysoukávání dřeva. Pro zapěstování náhradního plodonosného dřeva se použije čípek, který je co nejblíže kmínku. Pokud takový nemáme, může se použít i neplodný letorost ze spícího očka (vlk). Co znamená "co nejblíže" v praxi, je vidět na obrázku.

Další možnost je pustit ještě jeden tažeň na druhou stranu, často se to dělá. To se pak můžou nechat i dva zásobní čípky.

Možná vás napadne - co když mi ale ten výhon vyroste jen jeden metr? Nebo ani to ne!? Necháme aspoň těch 0,6 m na kmínek a 2 - 3 očka nad ním - a z nich v dalším období již naroste potřebný tažeň pro následující rok. A když ani to nenaroste, znovu výhonek seřízneme jen na 2 očka kousek nad zemí, pak už to narůst, kurňa, musí. Jen máme rok zpoždění.

Tento tvar se nazývá rýnsko-hessenským vedením révy s Guyotovým způsobem řezu. Je nejčastěji používaný.

Řez (vertiko)

Pro zahrádkáře může být výhodné pěstovat ještě jeden tvar. Je to vertiko. Jde o tzv. svislý kordon. Používá se tam, kde máme málo místa, třeba ve skleníku nebo u zdi domu - v mezeře mezi okny. Trochu to připomíná ballerinu u jabloní. Kmínek je vysoký 0,7 - 0,8m, svislé (vertikální) rameno po zapěstování asi 0,8m. Samozřejmě se vyvazuje ke kůlu nebo se vplétá mezi dráty, jako při jiném způsobu pěstování. Šířka vertika je pouze 70 cm, takový tedy může být i rozestup mezi keři. Dělá se to tak, že na svislém rameni se z toho, co naroste, nařežou dvouoké čípky - jen dvouoké! Očka musí být co nejblíže svislému rameni, nechává se jich nejčastěji 6, nejvíce však 8. Mohou být rozložena pravidelně po celé výšce ramene nebo ve třech (čtyřech) patrech - je to vidět na obrázku. Z oček vyrostou letorosty a ty se od doby asi 2 týdny před kvetením (v květnu) a potom až do srpna zakracují na nějakých 30 cm délky. Během léta se zakracuje i vrchol vertika (roste nejvíc), tím se posílí růst spodních letorostů. Na každém letorostu se nechává jen 1, nejvíce 2 střapce.
Svislý kordón může mít i dva kmínky, nebo dvě ramena z jednoho kmínku. Jak se stříhá na vertiko je vidět i na konci předchozího videa.

Pergoly

Výsadba ke každému sloupku pergoly, na 1 místo lze dát i víc sazenic - podle toho, kolik chceme později stínu.
Kmínek se zapěstuje až do výšky "střechy" pergoly. Veškerá vyrašená očka na kmínku vyslepit. Nechat jen horní výhony. Pokud nevyroste kmínek najednou, vypěstujeme jej nadvakrát - nejprve např. do výšky 1m, potom - napřesrok - z nejvyššího očka zbytek.
Na pergole má réva více staršího dřeva a tak lze na 1 keři nechat více oček, třeba i 20 nebo 30.
Na "střeše" (v dalších letech) nastříháme např. dvouoký zásobní čípek + dlouhý tažeň (čípek může být i v polovině kmínku),
nebo řežeme na kordonové rameno s dvouokými čípky,
nebo krátké tažně (3-4 očka), vzdálenost mezi kr.tažni 30 - 40 cm, na jednom rameni nechat nejvíce tak 3 - 4 krátké tažně.

Zelené práce za vegetace

Podlom - odstraňují se nepotřebné letorosty, rostoucí vesměs ze spících oček na starém dřevu (vlky). Nemusí se to dělat vždy a se všemi, protože když je zapotřebí, dají se použít ke zmlazení.
Nahoře na kmínku necháme 2 letorosty, které rostou ze zásobního čípku (kdyby byl jen jeden, necháme jako druhý některý, co roste z okolní stařiny). Co se týče tažně - nechají se jen výhony z hlavních oček, ostatní (z podoček) odstraníme (vylamujeme rukou). Podlom se dělá včas - když je valná část výhonů dlouhá asi 15 cm, i méně.

Osečkování - zkracují se příliš dlouhé letorosty, jde o odstraňování růstových vrcholů - když se dostanou přes vrchní dráty a ohnou se dolů. Listová stěna by po osečkování měla mít výšku asi 130 cm. Takže od země k vršku nějaké 2 m. Většinou je nejvhodnější osečkovat, když výhony přerůstají asi o 30 cm horní dvojdrátí, ne dříve (abychom nepodpořili růst zálistů a nepřipravili se o výživu z listové plochy). Na letorostu, který plodí, stačí nechat nějakých 10 listů (to samozřejmě neplatí u vertika). Při hodně bujném růstu se osečkuje ještě před kvetením, podpoří to násadu plodů. V pozdějším období se tímto zákrokem ukončí růst a dřevo vyzrává. Pokud réva pěkně roste, dělá se tento zákrok i několikrát. Osečkují se i vrcholy ponechaných fazochů ve vrchní části keře. Nejčastěji se však začíná osečkovat po odkvětu a pak ještě dvakrát (naposledy koncem srpna).

Vylamování zálistků (fazochů) - odstraňují se jen v zóně hroznů a ve spodní třetině letorostů - ale i tak se na nich nechávají 2 listy. Často se to dělá také tak, že nad nejvyšším hroznem na výhonu se už zálistky nechají. Vylamuje se ručně, když jsou fazochy malé. Když na nějaký zapomenu a on vyroste moc, raději ho odstřihnu nůžkami. Fazochy v horních partiích se zakracují na 3 - 4 listy.
Fazochy, co jsou na výhonech ze zásobního čípku, můžeme vylámat všechny. Zlepší se vyzrání oček (více slunce) a prospěje to tudíž úrodě za rok. To se ale týká hlavně hustě olistěných odrůd.
Poznámka: Zálistky zvyšují cukernatost hroznů. Jejich růst je slabší, pokud hlavní výhon roste svisle vzhůru. Takže fazochy rostou víc při vodorovné poloze výhonu.

Odlisťování - odstraňují se staré listy nebo listy, které příliš zastiňují květní laty (před květením - ale velmi opatně, jen málo listů, asi tak 1 - 2 na letorostu). Až nasadí bobule (zač. července), ulamují se listy, které příliš zastiňují budoucí hrozny - ale nepřehánět. Přímé slunce může hrozny poškodit.

Probírka hroznů - při velké násadě se probírají už květenství. Na letorostu se nechávají nejvýše 2 květenství (bývá to brzy, už v době podlomu). Zvýší se tím cukernatost i velikost pozdějších zbylých bobulí. Až se objeví bobule, probírají se ještě hrozny, ponechává se jen 1 hrozen na letorostu. Odstraňují se ty hrozny, které jsou na letorostu výše (mívají nižší cukernatost), dále odstraníme hrozny na slabých nebo málo olistěných letorostech. Nebo pokud jsou zastíněné uvnitř keře.

Množení

V krutých nevinařských podmínkách, kde révu pěstuji, mohu - na rozdíl od vinařských oblastí, kde řádí révokaz - použít pravokořenné sazenice. Postup:

Nařežu řízky asi 40 cm dlouhé (listopad, prosinec), ponechám na nich pouze nejvyšší očko, ostatní vyslepit. Igelit, sklep.
Zakořenit (na jaře ve skleníku) do vlhkého písku při teplotě nad 20 stupňů C. Důležitá vzdušná vlhkost! Kdo má vytápěný skleník, může řízky zasadit už třeba v lednu. Po zakořenění sázet do květníku nebo na stanoviště.
Další možnost (jednodušší): Pomocí bylinných řízků. Odeberou se řízky v zeleném (bylinném) stavu v 2. pol. května - jednoočkové, část listu ponechat (důležité!). Dobře to zakořeňuje, chce to vyšší teplotu (25 - 28 stupňů C) a vysokou vzdušnou vlhkost.
Ještě další možnost (nejjednodušší): Když začátkem března řežu révu, nadělám řízky a hned je zapíchám někam do záhonu, kde jim nehrozí nebezpečí. Přes léto zakoření, vyroste na nich výhon. Na jaře další rok je vykopu, zastřihnu výhon na 2 očka a sázím. Chytá se většina řízků.

Přeroubování

I révu lze přeroubovat, dokonce na jednom keři můžeme mít víc odrůd. Někdy na přelomu května a června roubujeme dřevitým roubem do zeleného výhonu. Postup:
Rouby odebereme již někdy v listopadu nebo prosinci, stačí jednoočkové. Lze je skladovat ve sklepě nebo v lednici. V igelitu.
Na jaře necháme od paty kmínku růst 2 výhony, ty se později přeroubují. Ideální tloušťka těchto výhonů bude při přeroubování kolem 7 - 8 mm.
Rouby namočíme na 12 - 24 hodin do vody, potom roubujeme do rozštěpu, stáhneme páskou. Roub by měl začít rašit do týdne, pokud ne, přeroubujeme znova.
Lze přeroubovat i zeleným roubem do zeleného výhonu. Ale zakrýt igelitovým sáčkem!

Postřiky

Révu skoro nestříkám, protože pěstuji jen interspecifické odrůdy a většinou to není třeba. Ale obecně řečeno, réva se stříká fungicidy:

1) po odkvětu,
2) před uzavřením hroznů,
3) při dozrávání (je-li vlhko a teplo).

Insekticidy: Omite - na vlnovníka (po vyrašení) a hálčivce (v době vegetace).

Ptáci - to je jiná věc. Našli mé nejkrásnější hrozny, které byly ze všech stran zakryty stromky, takže na ně nebyl přímý pohled. Ty potvory si počkaly, až mé hrozny dozrály a .... a zbyla jen třapina. Obráno dočista dočista, do poslední bobulky. Budu to řešit sítěmi v době dozrávání. Zajímavé je, že na keře, na které je vidět, si ptactvo netrouflo.

Zahrádkář Jerome (Billíček) jerome@zjev.cz

Zpět